V dnešním článku budeme hovořit o Brána do pekla, tématu, které upoutalo pozornost milionů lidí po celém světě. Brána do pekla je téma, které vyvolává zájem a diskusi, protože má velký vliv na různé aspekty našeho života. Od svého dopadu na zdraví a pohodu až po svůj význam v kultuře a společnosti hraje Brána do pekla zásadní roli v každodenním životě lidí. V tomto článku prozkoumáme různé perspektivy a aspekty související s Brána do pekla s cílem lépe porozumět jeho důležitosti a vlivu v moderním světě.
Brána do pekla (anglicky The Door to Hell, v turkmenštině Jähennem derwezesi) je kráter na území Turkmenistánu uprostřed pouště Karakum nedaleko oázy Darvaza, ve kterém od roku 1971 hoří unikající zemní plyn.[1] V roce 2013 se do srdce kráteru v rámci vědecké expedice spustil průzkumník George Kourounis. Teplota v kráteru se pohybuje okolo 1000 °C.[2][3]
Lokalita se stala významnou turistickou destinací návštěvníků Turkmenistánu. K roku 2021 hoří plyn v kráteru nepřetržitě již 50 let. V roce 2010 nařídil prezident Turkmenistánu Gurbanguli Berdymuhamedov únik plynu nějakým způsobem uzavřít,[1] to se však doposud (konec roku 2024) nepodařilo. V roce 2022 se prezident Berdymuhamedov opět ozval s plány na uhašení ohně, aby se zabránilo finančním ztrátám z exportu zemního plynu.[4]
Kráter vznikl jako výsledek lidské činnosti, kdy zde v roce 1971 prováděli sovětští geologové průzkum ložiska zemního plynu.[5] Během vrtání došlo k propadnutí podloží a vzniku kráteru o průměru 100 metrů a hloubce kolem 20 metrů.[1] Dle vyjádření místních obyvatel sovětští geologové během vrtání narazili na podzemní jeskyni,[6] do které se následně propadl strop. Došlo k proražení izolačních vrstev horniny, což umožnilo únik ložiska zemního plynu na zemský povrch. Z důvodů bezpečnosti, aby se plyn nešířil do okolí, se sovětští geologové rozhodli v roce 1971 unikající plyn zapálit.[1]
Původní představa geologů byla, že ložisko zemního plynu brzy vyhoří, což se ale nestalo, takže plyn uniká a hoří nepřetržitě již 50 let (k roku 2021).[1]