Dnes je Arnold Böcklin velmi aktuální téma, které vzbuzuje zájem širokého spektra populace. Od svého vzniku je Arnold Böcklin předmětem debat a analýz v různých oblastech, což vytváří protichůdné názory a protichůdné pozice. V průběhu let se Arnold Böcklin vyvíjel a nabýval různých forem, díky čemuž bylo jeho studium a chápání ještě složitější. V tomto článku prozkoumáme různé přístupy a pohledy na Arnold Böcklin s cílem osvětlit toto téma a podpořit bohatou debatu.
Arnold Böcklin | |
---|---|
![]() | |
Narození | 16. října 1827 Basilej |
Úmrtí | 16. ledna 1901 (ve věku 73 let) Fiesole |
Místo pohřbení | Cimitero degli Allori Grave of Arnold Böcklin |
Alma mater | Umělecká akademie v Düsseldorfu |
Povolání | malíř, sochař, vysokoškolský učitel, kreslíř a designér |
Manžel(ka) | Angela Böcklin (od 1853) |
Děti | Arnold Böcklin the Younger Maria Böcklin Chiara Böcklin Carlo Böcklin Hans Böcklin |
Příbuzní | Böcklins Bruder[1] (sourozenec) |
Významná díla | Faun, einer Amsel zupfeifend Autoportrét se smrtí, hrající na housle Ostrov mrtvých |
Ocenění | Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1880) |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arnold Böcklin (16. říjen 1827 – 16. leden 1901) byl švýcarský malíř, kreslíř, grafik a sochař. Je považován za jednoho z nejvýznamnějších výtvarných umělců 19. století v Evropě. Po Böcklinovi bylo nazváno i stejnojmenné secesní písmo, které ve Stuttgartu roku 1904 navrhl Otto Weisert[2].
V letech 1845 až 1847 studoval Arnold Böcklin na Umělecké akademii v Düsseldorfu. Poté podnikl studijní cestu po Švýcarsku, Nizozemsku a Francii. Byl činný v ateliéru Johanna Gottfrieda Steffana a v letech 1850 až 1857 pracoval v Římě. Roku 1858 obdržel na doporučení Anselma Feuerbacha zakázku od hannoverského konzula v Palermu Karla Wedekinda na vymalování jídelního sálu v jeho palermské vile. Od roku 1860 do 1862 vyučoval jako profesor na výmarské umělecké akademii. Po své smrti byl pohřben na protestantském hřbitově Camposanto degli Allori u Florencie.
Společně s Ferdinandem Hodlerem, Maxem Klingerem a Lovisem Corinthem je Böcklin jedním z hlavních představitelů švýcarského / německého symbolismu, který se rozešel s dominantním akademickým malířstvím a převládajícím naturalismem druhé poloviny 19. století.
Surrealisté jako Giorgio de Chirico, Salvador Dalí a Max Ernst viděli v Böcklinovi jednoho ze svých předchůdců a oslavovali ho jako „geniálního a ironického umělce“.
K jeho nejvýznamnějším dílům patří mimo jiné jeho Autoportrét se smrtí hrající na housle (1872) a pět verzí jeho Ostrova mrtvých (1880–1886).
„Portrétní umění je nejbědnější druh malířství, neboť je jím umělec nejvíc vázán.“ (Waetzold 1908)
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Arnold Böcklin na německé Wikipedii.