Antonín Liška

Dnes je Antonín Liška tématem, které udržuje společnost v neustálých debatách a úvahách. Od svých počátků až do současnosti je Antonín Liška předmětem studia, obdivu a sporů. Jeho dopad na každodenní život lidí je nepopiratelný a jeho vliv v oblastech, jako je politika, kultura, technologie a vzdělávání, je evidentní. V průběhu historie se Antonín Liška vyvíjel a přizpůsoboval potřebám a požadavkům společnosti a stal se nepostradatelným prvkem moderního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Antonín Liška, analyzujeme jeho důležitost, důsledky a budoucnost.

Další významy jsou uvedeny na stránce Antonín Liška (rozcestník).
Jeho Excelence
ThDr. Antonín Liška CSsR
Světící biskup pražský
11. biskup českobudějovický
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
DiecézeArcidiecéze pražská (světící biskup), posléze diecéze českobudějovická (sídelní biskup)
PředchůdceMiloslav Vlk
NástupceJiří Paďour
Heslo„Evangelizare pauperibus“
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení22. září 1951
světitel Kajetán Matoušek
Biskupské svěcení11. června 1988
světitel František Tomášek
1. spolusvětitel Francesco Colasuonno
2. spolusvětitel Kajetán Matoušek
Osobní údaje
Datum narození17. září 1924
Místo narozeníBohumilice, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Křest18. září 1924, kostel Nejsvětější Trojice, Bohumilice
Datum úmrtí15. října 2003 (ve věku 79 let)
Místo úmrtíČeské Budějovice
Místo pohřbeníHřbitov svaté Otýlie
Povoláníteolog, katolický kněz a katolický biskup
Řády a oceněníPečeť města Plzně
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Liška (17. září 1924, Bohumilice – 15. října 2003, České Budějovice) byl v pořadí jedenáctý biskup českobudějovický (1991–2002), biblista a řeholník, člen řádu redemptoristů.

Život

Rodný dům v Bohumilicích

Antonín Liška vystudoval redemptoristické gymnázium a posléze do řádu redemptoristů vstoupil (řeholní sliby složil v roce 1944). V roce 1950 byl jako mnoho ostatních řeholníků protiprávně internován v Králíkách. Na podzim téhož roku byl nasazen do PTP. Během tohoto nasazení byl v roce 22. září 1951 biskupem Kajetánem Matouškem tajně vysvěcen na kněze. Po návratu od PTP pracoval v různých civilních povoláních a tajně působil jako kněz. Veřejnou pastorační činnost zahájil až v květnu 1971 jako administrátor v Poříčí nad Sázavou. Získal doktorát teologie na bohoslovecké fakultě v Litoměřících. Podílel se na ekumenickém překladu Bible a byl oficiálem interdiecézního církevního soudu.

Dne 19. května 1988 jej papež Jan Pavel II. jmenoval světícím biskupem pražské arcidiecéze, vysvěcen byl 11. června 1988. V roce 1991 byl nejdříve generálním vikářem a posléze administrátorem této arcidiecéze.

Dne 28. srpna 1991 jej Jan Pavel II. jmenoval biskupem českobudějovickým. V roce 1999 v souladu s kanonickým právem nabídl při dovršení 75 let rezignaci na svůj úřad. Papež ji nepřijal a jmenoval mu biskupa-koadjutora Jiřího Paďoura, který jej na budějovickém biskupském stolci posléze vystřídal (25. září 2002).

Biskupská genealogie

Pamětní deska v Bohumilicích na vchodu do kostela

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[1] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII.
  10. papež Benedikt XIV.
  11. papež Klement XIII.
  12. kardinál Marcantonio Colonna
  13. kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
  14. kardinál Giulio Maria della Somaglia
  15. kardinál Carlo Odescalchi, SJ
  16. kardinál Costantino Patrizi Naro
  17. kardinál Lucido Maria Parocchi
  18. papež Pius X.
  19. papež Benedikt XV.
  20. papež Pius XII.
  21. arcibiskup Saverio Ritter
  22. arcibiskup Josef Beran
  23. arcibiskup Josef Karel Matocha
  24. kardinál František Tomášek
  25. biskup Antonín Liška

Odkazy

Reference

  1. ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online . (italsky) 

Literatura

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Generální vikář pražské arcidiecéze
Předchůdce:
Jan Lebeda 		1991
Jan Lebeda, Antonín Liška 		Nástupce:
Jaroslav Škarvada
11. biskup českobudějovický
Předchůdce:
Miloslav Vlk 		1991–2002
Antonín Liška 		Nástupce:
Jiří Paďour
Generální vikář českobudějovické diecéze
Předchůdce:
Jiří Paďour 		2002
Antonín Liška 		Nástupce:
Jan Baxant
Seznam českobudějovických biskupů
Českobudějovičtí diecézní biskupové

1. 1785–1813 Jan Prokop Schaaffgotsche • 2. 1815–1845 Arnošt Konstantin Růžička • 3. 1845–1850 Josef Ondřej Lindauer • 4. 1851–1883 Jan Valerián Jirsík • 5. 1883–1885 František Schönborn • 6. 1885–1907 Martin Josef Říha • 7. 1907–1920 Josef Antonín Hůlka • 8. 1920–1940 Šimon Bárta • 9. 1947–1972 Josef Hlouch • 10. 1990–1991 Miloslav Vlk • 11. 1991–2002 Antonín Liška • 12. 2002–2014 Jiří Paďour • 13. od r. 2015 Vlastimil Kročil

Znak českobudějovického biskupství
Znak českobudějovického biskupství
Českobudějovičtí světící biskupové

2001–2002 koadjutor Jiří Paďour • od r. 2008 Pavel Posád

Jmenován, úřad však nepřevzal
Pozn. kurz. = pomocný biskup, biskup koadjutor či biskup, který nemohl převzít úřad