Anne-Sophie Mutter

V dnešním světě je Anne-Sophie Mutter stále důležitější v různých oblastech společnosti. Jak v pracovním, tak v osobním světě, Anne-Sophie Mutter vytvořil významný dopad, generuje změny a transformace ve způsobu, jakým interagujeme s naším prostředím. Od svého vzniku se Anne-Sophie Mutter vyznačoval před a po způsobu, jakým řešíme různé problémy a výzvy, a stal se základním prvkem v každodenním životě milionů lidí na celém světě. V tomto článku prozkoumáme základní roli, kterou Anne-Sophie Mutter hraje v našich životech, a analyzujeme její vliv na každodenní aspekty a společnost obecně.

Anne-Sophie Mutter
Anne-Sophie Mutter
Anne-Sophie Mutter
Základní informace
Rodné jménoAnne-Sophie Mutter
Narození29. června 1963 (61 let)
Rheinfelden, Německo
Žánryklasická hudba
Povoláníhouslistka a hudební pedagožka
Nástrojehousle
Aktivní roky1977–současnost
VydavateléDeutsche Grammophon, EMI
Členkou skupinAmerická akademie umění a věd
OceněníŘád za zásluhy Bádenska-Württemberska (1999)
Hudební cena Léonie Sonningové (2001)
Maxmiliánův řád pro vědu a umění (2001)
Hudební cena Herberta von Karajana (2003)
důstojník Řádu umění a literatury (2005)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)André Previn (2002–2006)
RodičeKarl-Wilhelm Mutter
Webwww.anne-sophie-mutter.com
Významný nástroj
Emiliani Antonio Stradivari 1703
Lord Dunn-Raven Antonio Stradivari 1710
Mutter Roberto Regazzi 2005
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anne-Sophie Mutter (* 29. června 1963, Rheinfelden, Bádensko) je německá houslová virtuózka, přezdívaná „královna houslí“.[1]

Původ a vzdělání

Anne-Sophie Mutter vyrostla ve městě Wehr v německé spolkové zemi Bádensko-Württembersko. Její otec Karl-Wilhelm Mutter byl vydavatelem regionálních novin Alb Bote.[2] Již ve věku pěti let si Anne-Sophie sama přála učit se na housle. Když po pouhém půl roce vyhrála dětskou hudební soutěž, bylo jí jasné, že se určitě chce stát houslistkou. Byla pak osvobozena od povinné školní docházky. Místo toho dostávala soukromé školní vyučování a intenzivní hodiny hry na housle a klavír.

Její nejdůležitější učitelkou hry na housle byla bývalá švýcarská virtuozka Aida Stucki, která ji vyučovala na konzervatoři ve Winterthuru. Aida Stucki je považována za objevitelku velkého talentu mladé houslistky.[3]

Zvítězila několikrát v celoněmecké hudební soutěži Jugend musiziert („Mládež hraje hudbu“).[4]

Houslová virtuozka

Do popředí zájmu odborníků se dostala jako třináctiletá, když v roce 1977 v Salcburku předvedla houslový koncert č. 3 G-dur zkomponovaný Wolfgangem Amadeem Mozartem v roce 1775. Dirigentem orchestru byl Herbert von Karajan. Další koncerty s orchestrem Berlínských filharmoniků (Berliner Philharmoniker) pod taktovkou stejného dirigenta v 80. letech 20. století založily její světový věhlas.

Ocenění

Anne-Sophie Mutter je nositelkou mnoha ocenění a vyznamenání. V roce 2009 obdržela jak francouzský Řád čestné legie tak Záslužný řád Spolkové republiky Německo.

Soukromý život

Anne-Sophie Mutter žije v Mnichově. Od roku 1989 byla provdaná za advokáta Detlefa Wunderlicha, který však v roce 1995 zemřel. Druhé manželství uzavřela v roce 2002 s hudebním skladatelem, pianistou a dirigentem Andrém Previnem. Manželé se rozvedli v roce 2006.

Housle Stradivari

Anne-Sophie Mutter vlastní dvoje vzácné housle Stradivari, které jsou známé pod jmény Emiliani a Lord Dunn-Raven. V současné době[kdy?] používá převážně housle Lord Dunn-Raven. Na dřívějších nahrávkách pod taktovkou dirigenta Herberta von Karajana, který s ní začal spolupracovat, když jí bylo pouhých 13 let, hrála na housle Emiliani.

Virtuozka používá také housle s názvem Mutter, které pro ni vytvořil Roberto Regazzi v roce 2005.

Diskografie (výběr)

Deutsche Grammophon

  • Mozart Violin Concertos Nos. 3 & 5 (1978)
  • Beethoven Triple Concerto (1980)
  • Mendelssohn Violin Concerto/Bruch Violin Concerto No. 1 (1981)
  • Brahms Violin Concerto (1982)
  • Brahms Double Concerto (1983)
  • Tchaikovsky Violin Concerto (1988)
  • Lutosławski Partita & Chain 2/Stravinsky Violin Concerto (1988)
  • Beethoven: The String Trios (1989)
  • Bartok Violin Concerto No. 2/Moret En Rêve (1991)
  • Berg Violin Concerto/Rihm Time Chant (1992)
  • Carmen-Fantasie (1993)
  • Romance (1995)
  • Sibelius Violin Concerto (1995)
  • The Berlin Recital (1996)
  • Brahms Violin Concerto/Schumann Fantasy for Violin and Orchestra (1997)
  • Penderecki Violin Concerto No. 2/Bartok Sonata for Violin and Piano No. 2 (1997)
  • Beethoven The Violin Sonatas (1998)
  • Vivaldi The Four Seasons (1999)
  • Recital 2000 (2000)
  • Lutosławski Partita for Violin and Orchestra/Chain 2 (2002)
  • Beethoven Violin Concerto (2002)
  • Tango Song and Dance (2003)
  • Previn Violin Concerto/Bernstein Serenade (2003)
  • Tchaikovsky & Korngold Violin Concertos (2004)
  • Dutilleux Sur le même accord/Bartok Violin Concerto No. 2/Stravinsky Concerto en ré (2005)
  • Mozart The Violin Concertos (2005)
  • Mozart Piano Trios K502, K542, K548 (2006)
  • Mozart The Violin Sonatas (August 2006)
  • Simply Anne-Sophie (2006)
  • Gubaidulina in tempus praesens (2008)
  • Mendelssohn Violin Concerto (2009)

EMI Classics

  • Mozart Violin Concertos Nos. 2 & 4 (1982)
  • Bach Violin Concertos/Concerto for Two Violins and Orchestra (1983)
  • Brahms Violin Sonatas (1983)
  • Vivaldi The Four Seasons (1984)
  • Lalo: Symphonie Espagnole/Sarasate: Zigeunerweisen (1985)
  • Mozart Violin Concerto No. 1, Sinfonia Concertante (1991)

Erato Records

  • Glazunov Violin Concerto/Prokofiev Violin Concerto No. 1 (1989)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivovaná kopie. hudebnirozhledy.scena.cz . . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-16. 
  2. ↑ http://www.spiegel.de/spiegel/print/d-13494853.html (německy)
  3. ↑ BRACHMANN, Jan: Ich bin einfach vorwärtsgestürmt (Řítila jsem se jednoduše vpřed). Frankfurter Allgemeine Zeitung, 11. května 2020, s. 13 (německy).
  4. ↑ „Deutschland, deine Künstler“ (Německo, tvoji umělci) – Anne-Sophie Mutter; 2. července 2009, ARD-Fernsehen (televize ARD, německy)

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Nositelé Hudební ceny Léonie Sonning

Igor Fjodorovič Stravinskij (1959) • Leonard Bernstein (1965) • Birgit Nilssonová (1966) • Witold Lutosławski (1967) • Benjamin Britten (1968) • Boris Christov (1969) • Sergiu Celibidache (1970) • Arthur Rubinstein (1971) • Yehudi Menuhin (1972) • Dmitrij Šostakovič (1973) • Andrés Segovia (1974) • Dietrich Fischer-Dieskau (1975) • Mogens Wöldike (1976) • Olivier Messiaen (1977) • Jean-Pierre Rampal (1978) • Janet Baker (1979) • Marie-Claire Alainová (1980) • Mstislav Rostropovič (1981) • Isaac Stern (1982) • Rafael Kubelík (1983) • Miles Davis (1984) • Pierre Boulez (1985) • Svjatoslav Richter (1986) • Heinz Holliger (1987) • Peter Schreier (1988) • Gidon Kremer (1989) • György Ligeti (1990) • Eric Ericson (1991) • Georg Solti (1992) • Nikolaus Harnoncourt (1993) • Krystian Zimerman (1994) • Jurij Bašmet (1995) • Per Nørgård (1996) • András Schiff (1997) • Hildegard Behrens (1998) • Sofia Gubajdulina (1999) • Michala Petri (2000) • Anne-Sophie Mutter (2001) • Alfred Brendel (2002) • György Kurtág (2003) • Keith Jarrett (2004) • John Eliot Gardiner (2005) • Yo-Yo Ma (2006) • Lars Ulrik Mortensen (2007) • Arvo Pärt (2008) • Daniel Barenboim (2009) • Cecilia Bartoli (2010) • Kaija Saariaho (2011) • Jordi Savall (2012) • Simon Rattle (2013) • Martin Fröst (2014) • Thomas Adès (2015) • Herbert Blomstedt (2016) • Leonidas Kavakos (2017) • Mariss Jansons (2018) • Hans Abrahamsen (2019) • Barbara Hannigan (2020) • Unsuk Chin (2021) • Pierre-Laurent Aimard (2022) • Evelyn Glennie (2023) • Emmanuel Pahud (2024)

Nositelé Hudební ceny Herberta von Karajana
Držitelé Polar Music Prize
1992–1999
2000–2009
2010–2019
2020–dodnes