Dnes je Anemometr tématem, které ve společnosti vzbuzuje velký zájem a debatu. Anemometr od svého vzniku upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií, kultur a kontextů a stal se častým tématem konverzací jak v profesním, tak i osobním životě. V průběhu času se Anemometr vyvíjel různými způsoby a získal relevantní roli v různých aspektech každodenního života. Proto je nezbytné analyzovat a porozumět Anemometr do hloubky, jeho důsledkům a jeho dopadu na dnešní společnost. V tomto článku se ponoříme do světa Anemometr, abychom se zabývali jeho mnoha aspekty a nabídli širokou a obohacující vizi tohoto tématu, které je dnes tak aktuální.
Anemometr (z řeckého anemos = vítr) neboli větroměr je přístroj pro měření rychlosti proudění anebo rychlosti a směru proudění. V meteorologii se používají anemometry k měření rychlosti větru anebo rychlosti a směru větru.[1] Rychlost větru se standardně měří v 10 metrech nad zemí.
K měření rychlosti větru bylo vyvinuto mnoho způsobů a přístrojů pracujících na různých principech.
Energie větru se přenáší na konstrukci, kterou vítr otáčí, rotuje či vychyluje z ustálené polohy. Mezi mechanické anemometry patří miskové anemometry (Robinsonův kříž), lopatkové anemometry, anemometry s výkyvnou deskou (Wildova korouhev, Dalozův kyvadlový anemometr).
Tlak proudícího vzduchu je přenášen a porovnáván s tlakem statickým .
Čidlo tvořené drátkem („hot wire“) je vystaveno zchlazujícímu účinku větru, přičemž můžeme určit rychlost zchlazování nebo energii potřebnou k náhradě (kompenzaci) odejmuté energie. Z obojího lze vyvodit rychlost větru (nikoli však směr).
Pomocí tepelného a chemického značkování se určuje rychlost, ale i směr větru.
Akustické anemometry měří nebo odvozují rychlost, ale i směr větru, ze změn šíření zvuku v atmosféře.
K dispozici jsou dnes i anemometry – windprofilery – založené na Dopplerově principu, takto lze rychlost větru odhadovat pomocí meteorologických radarů.[2]
Registrační anemometry jsou nazývány anemografy.