Heliograf (měřicí přístroj)

Heliograf (česky též slunoměr) je jednoduchý přístroj, který slouží pro měření délky denního svitu (nikoliv však intenzity záření Slunce).

Historicky od 19. století se používá ruční heliograf. Jeho hlavní součástí je skleněná koule, působící jako spojná čočka, která soustřeďuje paprsky do jednoho místa, takže dochází k propálení stopy na měrnou pásku papíru umístěnou za čočkou. Páska se ručně vyměňuje.

Nověji se používá automatický přístroj se štěrbinou a detektorem. Ten již nenadhodnocuje dobu slunečního svitu přepalováním papírku.^[1]

Přestože má přístroj přídomek „graf“, nemá v sobě hodinový strojek, nepotřebuje ho. Čas se odečítá při pohybu Země kolem její osy (24 hodin). Čočka je umístěna v ohniskové vzdálenosti od misky; na misce jsou tři různé zářezy:

1. v nejnižší poloze, je nejdelší. Používá se pro letní měření, kdy je nejdelší doba svitu.
2. se nazývá rovnodennostní a používá se v době tři týdny před rovnodenností a tři týdny po ní.
3. zářez je umístěn v nejvyšší poloze, nejkratší, používá se v zimním období, kdy je nejkratší doba slunečního svitu.

Miska je rozdělena polední ryskou, která umožňuje nastavit přístroj k polednímu měření. Heliograf je opatřen třemi stavěcími šrouby a libelou, což zajišťuje urovnání do vodorovné polohy. Heliograf se umisťuje na 1 metr vysoký zděný podstavec, otevřenou stranou misky k jižní světové straně.

Výměna měřící pásky probíhá každý den po západu Slunce. V Česku se měrná páska odesílá k vyhodnocení do Českého hydrometeorologického ústavu, kde údaje z jednoho místa vyhodnocuje stálá skupina pracovníků. Délka slunečního svitu pro určité místo je zaznamenávaná v meteorologických atlasech.

• Aktinometr
• Heliograf (signalizační přístroj)
• Pyrheliometr

• Galerie heliograf na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu heliograf na Wikimedia Commons