V dnešním světě je Adonis (básník) téma, které je stále aktuálnější. Jeho důsledky se týkají všech aspektů našeho života, od osobní po profesní sféru. Proto je klíčové důkladně analyzovat jeho dopad a možná řešení jeho řešení. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Adonis (básník) a jak se vyvíjel v průběhu času. Od svých počátků až po současnost vzbuzuje Adonis (básník) ve společnosti velký zájem a je nezbytné prohloubit jeho porozumění, abychom jej mohli efektivně oslovit.
Adonis | |
---|---|
![]() Adonis, foto z roku 2015 | |
Rodné jméno | علي أحمد سعيد إسبر |
Narození | 1. ledna 1930 (95 let) Al-Qassabin |
Pseudonym | Adonis |
Povolání | básník, spisovatel, překladatel, novinář, vysokoškolský učitel, literární vědec a literární kritik |
Alma mater | Damašská univerzita Univerzita Saint-Joseph |
Významná díla | The Static and the Dynamic: A Research into the Creative and the Imitative of Arabs The Songs of Mihyar of Damascus |
Ocenění | Mezinárodní cena za poezii Nâzıma Hikmeta (1995) Zlatý věnec (1997) komandér Řádu umění a literatury (1997) Cena Nonino (1999) Goethova medaile (2001) … více na Wikidatech |
Politická příslušnost | Syrská národně sociální strana (1945–1968) |
Manžel(ka) | Khalida Saeed (od 1956) |
Příbuzní | Muhammad al-Maghut (manžel manželčiny sestry) |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Adonis (أدونيس , vlastním jménem Alí Ahmad Saíd Asbar, * 1. ledna 1930 al-Kasábin) je syrský spisovatel alavitského původu. Svým pseudonymem se hlásí k pohanským kořenům středomořské kultury.
Vystudoval filozofii na Univerzitě v Damašku, v letech 1955–1956 byl vězněn kvůli členství v socialistické straně, poté odešel s rodinou do exilu v Bejrútu. Od roku 1982 žije v Paříži, pracuje pro UNESCO a přednáší na Sorbonně.[1]
Je významným představitelem modernismu v arabské literatuře, otevírá dosud tabuizovaná témata, ve své tvorbě využívá volný verš a hovorový jazyk.[2] Vydal dvacet sbírek poezie, přeložil do arabštiny básně Saint-Johna Perseho, Charlese Baudelaira a Ovidia. Je rovněž autorem mnoha esejí o arabské kultuře a historii, byl zakladatelem literárního časopisu Mawákif.
Proslul jako hlasitý kritik militantního islamismu, který řešení krize na Blízkém Východě vidí v striktním oddělení náboženství od státu.[3]
Je držitelem Řádu umění a literatury, Goethovy ceny, Petrarcovy ceny, America Award in Literature a Prix Prince-Pierre-de-Monaco. V letech 2009 a 2017 byl hostem Festivalu spisovatelů Praha.