Ústavodárné národní shromáždění

V dnešním světě se Ústavodárné národní shromáždění stal tématem neustálého zájmu a debat. Ať už díky svému dopadu na společnost, historickému významu nebo vlivu v různých oblastech, Ústavodárné národní shromáždění upoutal pozornost akademiků, odborníků i široké veřejnosti. V průběhu let se studium a analýza Ústavodárné národní shromáždění prohlubovala a snažila se pochopit její příčiny, důsledky a možná řešení. Tento článek se snaží nabídnout obecný a úplný přehled Ústavodárné národní shromáždění, který se zabývá jeho různými aspekty z objektivní a analytické perspektivy. Od jeho vzniku až po jeho implikaci dnes budou prozkoumány různé aspekty Ústavodárné národní shromáždění, abychom čtenáři poskytli hlubší a přesnější pochopení tohoto tématu univerzálního významu.

Tento článek je o ústavodárném shromáždění ve Francii. O československém ústavodárném shromáždění po druhé světové válce pojednává článek Ústavodárné Národní shromáždění republiky Československé.
Ústavodárné národní shromáždění
PředchůdceGenerální stavy roku 1789
NástupceZákonodárné národní shromáždění
Vznik17. června 1789
Zánik30. července 1971
SídloVersailles, Francie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústavodárné národní shromáždění (též Konstituanta, francouzsky Assemblée nationale constituante) bylo sborem zástupců francouzského lidu během Velké francouzské revoluce v letech 1789–1791. Během svého působení odstranilo feudální systém a přeměnilo Francii na konstituční monarchii. Vrcholem činnosti tohoto orgánu bylo schválení první francouzské ústavy.

Historie

V průběhu shromáždění generálních stavů 1789 se zástupci třetího stavu po přísaze v míčovně prohlásili 17. června Národním shromážděním. Poté, co se připojily i další dva stavy, přijalo dne 9. července 1789 toto shromáždění název Ústavodárné národní shromáždění, neboť si předsevzalo vytvořit pro Francii ústavu.

Emblém Národního shromáždění v letech 1789-1792

Shromáždění mělo téměř 1 200 členů a zasedalo od 9. července 1789 do 30. září 1791, zpočátku ve Versailles, po říjnových událostech, kdy byla královská rodina donucena k přestěhování do Paříže, v jízdárně paláce Tuileries v Paříži. Mezi poslanci, kteří se scházeli denně, se nakonec utvořily tři hlavní, poměrně pohyblivé skupiny: monarchisté, konstitucionalisté (nejpočetnější) a radikální vlastenci (zatím velmi v menšině). K nejvlivnějším členům patřili Mirabeau, Robespierre, La Fayette, Barnave, bratři Alexandre a Charles Lamethové a Adrien Duport.

26. srpna 1789 přijalo shromáždění Deklaraci práv člověka a občana.

Vedle vypracování ústavy, která přijata 3. září 1791, byla dílem Ústavodárného shromáždění řada reforem:

  • reforma státní správy - nové administrativní rozdělení Francie (83 departmentů)
  • finanční a daňová reforma - zrušení nepřímých daní, asignáty
  • reforma soudnictví, první trestní zákoník
  • reforma církve - náboženská svoboda, zrušení řádů, konfiskace církevního majetku, občanská ústava duchovenstva

Po přijetí ústavy se Ústavodárné národní shromáždění rozešlo a bylo nahrazeno nově zvoleným Zákonodárným národním shromážděním. Na Robespierrův návrh bylo odhlasována nezvolitelnost současných poslanců do nového shromáždění.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Assemblée nationale constituante (1789) na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ TINKOVÁ, Daniela. Revoluční Francie 1787-1799. Praha: Triton, 2008. ISBN 978--80-7387-211-3. S. 73. 

Externí odkazy