V tomto článku prozkoumáme téma Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia do hloubky a budeme se zabývat jeho mnoha aspekty z různých úhlů pohledu. Od jeho dopadu na současnou společnost až po jeho možné budoucí důsledky se tento článek snaží nabídnout úplnou a podrobnou vizi Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia, poskytuje analýzy, data a úvahy, které vybízejí k zamyšlení a debatě. V celém textu se budeme věnovat relevantním problémům souvisejícím s Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia a také jeho relevanci v aktuálním kontextu. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu se snažíme poskytnout holistické porozumění Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia, což umožňuje čtenáři prohloubit své znalosti a porozumění tomuto tématu.
Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia byla přijata Valným shromážděním OSN 8. prosince 1948 jako rezoluce Valného shromáždění 260. Úmluva vstoupila v platnost 12. ledna 1951.[1]
Úmluva definuje genocidu jako zločin podle mezinárodního práva a byla výsledkem kulminace činnosti polsko-židovského právníka Lemkina. Úmluva byla v ČSR publikována pod č. 32/1955 Sb.[2]
Čl. II.:
V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide na anglické Wikipedii.