V tomto článku prozkoumáme do hloubky Zdeněk Kudělka (historik umění), téma, které v poslední době upoutalo pozornost mnoha lidí. Když se ponoříme do tohoto vzrušujícího tématu, pokusíme se osvětlit jeho důležitost a relevanci v dnešním světě. Od svého vzniku až po jeho dopad na společnost byl Zdeněk Kudělka (historik umění) předmětem debat a analýz a v tomto článku se pokusíme objektivně a podrobně popsat všechny jeho aspekty. Prostřednictvím multidisciplinárního přístupu prozkoumáme historické, kulturní a současné aspekty Zdeněk Kudělka (historik umění) s cílem poskytnout našim čtenářům širší a hlubší pochopení tohoto fascinujícího tématu.
Prof. PhDr. Zdeněk Kudělka, CSc. | |
---|---|
Narození | 4. prosince 1926 Brno |
Úmrtí | 18. listopadu 2000 (ve věku 73 let) Brno |
Bydliště | Brno - Královo Pole |
Vzdělání | Filozofická fakulta Masarykovy univerzity |
Alma mater | Masarykova univerzita |
Povolání | historik umění, pedagog |
Ocenění | Cena města Brna pro rok 1998 |
Choť | Lenka Kudělková |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Zdeněk Kudělka (4. prosince 1926 Brno – 18. listopadu 2000 Brno) byl český a moravský historik a teoretik výtvarného umění a architektury. Věnoval se zejména románské, barokní a moderní architektuře. Jako vysokoškolský pedagog byl jednou z nejvýraznějších osobností uměnovědné katedry Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.
Po maturitě na gymnáziu v Brně na Slovanském náměstí vystudoval v letech 1945–1949 dějiny umění (u profesorů Václava Richtera a Alberta Kutala) a klasickou archeologii (prof. Gabriel Hejzlar) na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, kde získal titul PhDr. Již během studií působil jako asistent, později odborný asistent semináře dějin umění. V 50. letech byl však z tzv. kádrových důvodů donucen k odchodu z akademické půdy.
Od roku 1957 byl aktivním kritikem a teoretikem současného výtvarného umění a spoluzakládajícím členem tvůrčí skupiny Brno 57 (spolu s dalšími teoretiky a historiky umění Petrem Spielmannem a Jaromírem Zeminou).
V letech 1964–1969 se jako vysokoškolský pedagog vrátil nejprve do Olomouce na Univerzitu Palackého (katedra výtvarné výchovy) a pak opět na brněnskou univerzitu, kde působil až do roku 1992.
V roce 1965 obhájil titul kandidát věd (CSc.), v roce 1969 se stal docentem, v roce 1990 byl jmenován profesorem.
Jeho manželkou byla PhDr. Lenka Kudělková, roz. Krčálová (2. května 1958 Kuřim – 16. února 2024 Brno), rovněž historička umění, zaměřená na brněnskou meziválečnou architekturu.
Zemřel v Brně 18. listopadu 2000 krátce před svými 74. narozeninami.[1][2][3][4]
Věnoval se zejména románské, barokní a moderní architektuře především na Moravě.[5] [6]