Xylofon
V dnešním světě se Xylofon stal tématem velkého významu a diskuse. Relevance Xylofon přesáhla různé oblasti, od vědy po populární kulturu, vytváří protichůdné názory a spouští nekonečné diskuse. Důležitost porozumět a řešit Xylofon komplexně je zásadní, protože jeho důsledky mají dopad nejen na individuální úrovni, ale mají dopad i na kolektivní úrovni. V tomto článku prozkoumáme různé pohledy na Xylofon, analyzujeme jeho význam, důsledky a to, jak formoval naši současnou společnost.
| Xylofon | |
|---|---|
 | |
| italsky Xilofono německy Xylophon anglicky Xylophone francouzsky Xylophone | |
| Klasifikace | |
| Příbuzné nástroje | |
Xylofon (z řečtiny xylos – dřevo a phoné – hlas) je hudební nástroj ze skupiny bicích nástrojů. Podle Sachs-Hornbostelova dělení xylofon patří mezi úderné idiofony. S největší pravděpodobností pochází z Indonésie a do Evropy se dostal asi v 15. století.
Provedení
Xylofon se skládá ze soustavy dřevěných kamenů (laděných obdélníkových destiček), na které se hraje údery dřevěnou, gumovou nebo plastovou paličkou.[1] Pod kameny se nachází soustava rezonátorů. Tónový rozsah je dán počtem kamenů, nejčastější je od c1 (d1) do g3 (c4).[1] Xylofon má krátký a ostrý tón. Kameny jsou laděny chromaticky.
V symfonickém orchestru se používá jako sólový nástroj.
Xylofon v hudebních dílech
Xylofon se nachází v mnohých dílech evropské klasické hudby. Jedny z prvních děl s xylofonem jsou skladby Danse macabre (1874) a Karneval zvířat (1886) od francouzského skladatele Camilla Saint-Saënsa. Také Gustav Mahler použil xylofon ve své Šesté symfonii. K popularizaci xylofonu v USA na začátku 20. století přispěla hlavně obliba hudebního stylu ragtime.
Reference
- ↑ a b Malá československá encyklopedie, VI. svazek Š-Ž, vydala Academia, Praha 1987. S. 741
