Svět je plný úžasných a překvapivých věcí, které nás každý den obklopují. Od neuvěřitelné krásy přírody až po hloubku lidské mysli byl Vladimír Dlouhý (herec) po staletí předmětem fascinace a studia. Ať už se jedná o známé jméno v historii, aktuální téma nebo důležité datum, Vladimír Dlouhý (herec) má tak či onak významný dopad na naše životy. V tomto článku budeme dále zkoumat Vladimír Dlouhý (herec) a odhalíme jeho význam v dnešním světě.
S herectvím začal již v dětském věku, když byl v roce 1970 obsazen do Kachyňova snímku Už zase skáču přes kaluže. Za roli malého Adama, který se těžce potýká s dětskou obrnou, dostal své první ocenění Zlatého Dudka. Kariéru herce původně neplánoval, chtěl být po vzoru otce stavařem. A také se intenzivně věnoval lednímu hokeji. Nakonec však vystudoval pražskou konzervatoř (odmítl ale napsat diplomovou práci, za absolutorium považoval absolventské představení, jako herec odmítal psát „elaborát“). Po vojenské službě působil nejprve v Divadle Na zábradlí, poté hrál v Městských divadlech pražských, resp. v Divadle Rokoko a nakonec ve Vinohradském divadle (1997–2006).[1]
Pro svůj mimořádný herecký talent dokázal zaujmout v rolích pohádkových hrdinů i dramatických postav, za roli ve filmu Hlídač č. 47 obdržel cenu Českého lva za vedlejší roli. Věnoval se také dabingu, svůj hlas propůjčoval např. Tomu Hanksovi.
Hercův hrob na Olšanských hřbitovech
Poprvé byl ženatý s Gabrielou Dlouhou, která pracovala v Kanceláři prezidenta republiky, s níž měl dceru Danielu Dlouhou (* 1997). Při natáčení televizního filmu Den, kdy nevyšlo slunce (2002) se seznámil s herečkou Petrou Jungmanovou a v roce 2006 se jim narodila dvojčata Jiří a Jan.[2][3][4] S Jungmanovou se roku 2008 oženil.
Zemřel ve věku padesáti dvou let na karcinom žaludku, ještě před premiérou svého posledního filmu Kajínek.[5][6] Za něj v roce 2011 získal in memoriam cenu Český lev za Nejlepší mužský výkon ve vedlejší roli.
Divadelní role – výběr
1980 Borislav Pekič: Jak zaříkávat upíra, Johnny (j. h.), Divadlo E. F. Buriana, režie Srdjan Klečak j. h.
↑Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová. Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007, s. 117, 192, ISBN978-80-239-9604-3
↑ Archivovaná kopie. instinkt.tyden.cz . . Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-01.
↑BEDNÁŘOVÁ, Jana. Umím být šťastná. Týdeník Květy. 2011, roč. 21, čís. 24, s. 8–11. Dostupné online.
↑agš. Pro herce Dlouhého truchlí i jeho dcera. Blesk.cz . 2010-06-22 . Dostupné online.
↑ V Praze zemřel herec Vladimír Dlouhý - ČeskéNoviny.cz. web.archive.org . 2010-06-23 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-23.
↑ Zemřel herec Vladimír Dlouhý, držitel Českého lva i Petr z Arabely. iDNES.cz . 2010-06-20 . Dostupné online.
↑VELÍŠEK, Martin. Dmitrij Sergejevič Merežkovskij: Leonardo da Vinci. Vltava . Český rozhlas, 2019-07-14 . Dostupné online.
Literatura
Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN80-7008-107-4. S. 118, 123, 268.
FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN978-80-7277-332-9. S. 203–204.
Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN80-901103-0-4. S. 152.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN80-902586-9-7. S. 105.
Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN978-80-7360-796-8. S. 123.
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová. Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl. Praha: Divadlo na Vinohradech, 2007, s. 117, 122–3, 125, 128, 136–8, 141, 192, ISBN978-80-239-9604-3
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 239–240.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Dlouhý na Wikimedia Commons