V dnešním světě je Vilém Zemánek problém, který se ve společnosti stává stále aktuálnější. Od svého vzniku je Vilém Zemánek předmětem diskusí a zájmu, generuje protichůdné názory a vzbuzuje zvědavost odborníků i laiků. Ať už díky svému dopadu na každodenní život, historickému významu nebo vlivu v různých oblastech, Vilém Zemánek se etabloval jako téma globálního zájmu. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Vilém Zemánek a prodiskutujeme jeho důležitost v současném kontextu.
Vilém Zemánek | |
---|---|
![]() Vilém Zemánek | |
Základní informace | |
Narození | 9. května 1875 Praha ![]() |
Úmrtí | 8. června 1922 (ve věku 47 let) Praha ![]() |
Žánry | klasická hudba |
Povolání | dirigent |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Vilém Zemánek (9. května 1875 Praha[1] – 8. června 1922 tamtéž[2]) byl český dirigent.
Narodil se v Praze jako syn rabína. Byl vychován německy. V Praze vystudoval gymnázium a Lékařskou fakultu Německá univerzity[3]. Vedle toho získával i hudební vzdělání. Učil se hře na klavír u Lisztova žáka Friedricha Rehbocka, který v té době působil v Královském zemském německém divadle. Po dosažení titulu MUDr. odešel do Vídně, aby studoval dirigování u Josepha Schalka a Ferdinanda Löwe a hudební vědu u Guido Adlera. Lékařskou praxi nikdy nevykonával a cele se věnoval hudbě.
Začínal jako kapelník městských divadel v Elberfeldu v Německu (1900–1901) a v Rize (1901–1902). 20. listopadu 1902 dirigoval pohostinsky Českou filharmonii v Praze. Po velkém úspěchu tohoto koncertu byl jmenován šéfdirigentem. V té době byla Česká filharmonie na pokraji finančního krachu a hrozil její zánik. Zemánek osvědčil mimořádné organizační schopnosti a podařilo se mu Filharmonii zachránit. Přispěly k tomu mimořádné letní sezóny v Pavlovsku u Petrohradu v roce 1904 a ve Varšavě v letech 1905 a 1909. Podařilo se mu Českou filharmonii udržet i během 1. světové války. Mimo jiné zavedl pravidelné nedělní koncerty a uváděl premiéry děl české mladší skladatelské generace.
Bylo mu vytýkáno autoritativní vedení a kázeňsky tvrdý poměr k orchestru. Ve všeobecně revoluční náladě té doby byl 16. dubna 1918 vedení České filharmonie zbaven. Zřídil si koncertní jednatelství a organizoval převážně německé hudební události. Zanedlouho pak v Praze zemřel.
Jako skladatel není příliš znám. Upravoval pro klavír díla českých skladatelů (např. Antonín Dvořák: Vodník; Josef Suk: Symfonie E-dur, Kvartet B-dur), naopak instrumentoval Dvořákovy Biblické písně.