Výjimečný stav

Výjimečný stav je stav vyhlašovaný státem například při rozsáhlejším narušování veřejného pořádku v zemi. Během tohoto stavu mohou být omezena některá práva, jako je například shromažďovací právo nebo svoboda slova. V některých případech vyhlášení výjimečného stavu v méně demokratických zřízeních může existovat podezření, že byl stav vyhlášen pouze k umožnění omezení občanských práv nebo práv opozice v rámci politického boje v zemi.

Současné české zákony pojem výjimečný stav neznají. Nejpřiléhavěji mu odpovídají buď nouzový stav nebo stav ohrožení státu.

Do roku 1990 mohla vláda v tehdejším Československu vyhlásit stanné právo. Trestní řád, jehož součástí bylo, výslovně uvádělo teror jako trestný čin, při jeho zvlášť nebezpečném rozšíření bylo stanné právo možné vyhlásit. Užití bylo jednoduché: „Kdo se po vyhlášení stanného práva dopustí trestného činu, pro který bylo stanné právo vyhlášeno, bude potrestán smrtí.“ Soud ale mohl místo trestu smrti uložit sedmi- až patnáctileté vězení. Naposledy bylo v Československu stanné právo vyhlášeno na osm hodin v noci z 23. na 24. srpna 1968, novelou trestního řádu bylo v roce 1990 ze zákona vypuštěno.^[1]

Po úspěšném atentátu na R. Heydricha vyhlásil K. H. Frank už 27. května 1942 „civilní výjimečný stav“.^[2]

Francie zavedla v reakci na tamní teroristické útoky výjimečný stav, který několikrát prodloužila. Vyhlášen byl od roku 2015 (útok na Charlie Hebdo a listopadové útoky)^[3] až do roku 2017. Při ukončení výjimečného stavu stát novým zákonem omezil demokratická práva vlastních občanů i cizinců.

Zákony rozšířily pravomoci bezpečnostních sil. Ministr vnitra a prefektové v departementech podle nich mohou omezit svobodu pohybu podezřelých i bez soudního povolení. Mohou provádět rozsáhlé policejní kontroly na nádražích a letištích a snáze zjišťovat identitu podezřelých. Podezřelí sice nemají domácí vězení a nemohou být internováni, ale nesmí opustit místo svého bydliště. Navíc je podle těchto zákonů možné odposlouchávat i telefony a počítače, které přenášejí data bezdrátově. Náboženská zařízení mohou být uzavřena již tehdy, když existuje podezření, že se v nich rozšiřují „myšlenky a teorie“ podporující terorismus. Nový zákon umožnil také tvrdá opatření proti státním zaměstnancům a příslušníkům ozbrojených sil, kteří se radikalizují.^[4]

Ústava Spojených států amerických implicitně poskytuje některé mimořádné pravomoci v článku o výkonné moci, například:

• Kongres může vládu zmocnit, aby povolala milici, aby prosadila právo, potlačila povstání nebo odrazila invazi.
• Kongres může vládě povolit, aby pozastavila posuzování soudních příkazů habeas corpus, „když to v případech povstání nebo invaze může vyžadovat veřejná bezpečnost“.
• Obvinění z těžkého zločinu mohou být vznesena bez předložení nebo obžaloby velké poroty v případech vzniklých „v domobraně, když jsou ve skutečné službě v době války nebo veřejného nebezpečí“.
• Státní vláda se může zapojit do války bez souhlasu Kongresu, pokud je „skutečně napadena nebo v takovém bezprostředním nebezpečí, které nepřipouští zdržení“.

Kromě toho existuje v různých jurisdikcích mnohá ustanovení práva, která nabývají účinnosti pouze po vyhlášení nouzového stavu; přibližně 500 federálních zákonů vstoupí v platnost poté co prezident vyhlásí výjimečný stav. Národní zákon o mimořádných událostech upravuje tento proces na federální úrovni a vyžaduje, aby prezident konkrétně identifikoval aktivovaná ustanovení. Federální výjimečný stav (anglicky National Emergency) byl vyhlášen například v reakci na teroristické útoky na New York a Washington^[5] nebo při pandemii covidu-19.^[6]

• Stav nebezpečí
• Nouzový stav
• Válečný stav
• Výjimečný stav v Polsku (1981)
• Výjimečný stav v Kosovu (1989)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku State of emergency na anglické Wikipedii.