Václav Thám

V tomto článku prozkoumáme dopad Václav Thám na dnešní společnost. Od svého vzniku až po vliv na různé aspekty každodenního života, Václav Thám zanechal nesmazatelnou stopu v naší historii. Budeme analyzovat její význam v kultuře, politice, ekonomice a technologii, stejně jako její roli při vytváření individuální a kolektivní identity. Prostřednictvím hluboké analýzy se pokusíme zjistit, jak Václav Thám formoval a proměnil svět, ve kterém žijeme, a jaké perspektivy nám nabízí do budoucna.

Václav Thám
Rodné jménoWenceslaus Joannes Simon Tham
Narození26. října 1765 nebo 25. října 1765
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí1816 (ve věku 50–51 let)
Halič
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povoláníherec, spisovatel, režisér, dramatik, divadelní herec, překladatel, dramaturg a básník
Tématadivadlo, poezie a překlad
PříbuzníKarel Ignác Thám – bratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Šimon Václav Thám (26. října 1765 Praha[1] – okolo 1816 Halič) byl český básník, dramatik, překladatel, herec, režisér a národní obroditel.

Život

Narodil se roku 1765 ve Valdštejnském paláci v Praze Václavu Thámovi z Rožďalovic a jeho ženě Kateřině roz. Sveirin. Oba rodiče pocházeli z valdštejnského panství, byli osobně svobodní a působili na dvoře hrabat Valdštejnů.

V letech 1775–1780 navštěvoval akademické gymnázium v Praze a v letech 1780–1782 vystudoval filozofii [2]. V roce 1784 se stal úředníkem pražské policie. Po četných stížnostech na arogantní chování jeho i dalších mladíků v řadách policie (nemajíce potřebných zkušeností, dopouštějí se prý přehmatů a povyšují se nad občany, dávajíce jim s oblibou cítiti svoji úřední moc), byl nucen policejní službu opustit.[3].

Poté přešel k divadelní kariéře. Stal se jedním z hlavních činitelů Boudy, později i divadla U Hybernů. Roku 1793 jej kvůli problémům s alkoholem propustili z Mihulovy společnosti, ale vzápětí byl přijat do Vasbachovy společnosti.

Přispíval články do časopisů, v období 1789–1790 redigoval Schönfeldské králopražské noviny.

Roku 1799 odjel z Prahy a hrál na různých místech nejen v Čechách. V letech 1812–1813 působil u Kronesovy společnosti, odkud přestoupil roku 1816 k společnosti Viovově.

Legendy a nejasnosti rodinného života a posledních let

Podle všeobecně tradované verze první žena, dcera ředitele Heina, (nikoliv Jaquese Butteaua, jak uvádí Alois Jirásek v F. L. Věkovi) byla němá, ale po porodu začala mluvit. Od Tháma později utekla s nějakým hercem. Thám údajně šel k jejímu hrobu, kde zemřel.

Národní listy z roku 1889, tedy z doby, kdy vyšel teprve první díl Jiráskova F. L. Věka, ještě legendu o putování k hrobu nevěrné manželky neuvedly. Autor fejetonu však znal příběh němé manželky; pouze mu nebylo jasné, zda byl Václav Thám ženat jednou nebo dvakrát a ke které z manželek se příběh vztahoval.[4] Lexikon české literatury z roku 2008 již zpřesnil, že Václav Thám byl ženat dvakrát. Poprvé se oženil 8. září 1793 s Josefou, dcerou herce Heima,[5] která zemřela asi roku 1799. Podruhé se oženil s německou herečkou Josefou Groisingerovou, dcerou pešťského měšťana. Společně s ní a s dalšími herci opustil Prahu a založili německy hrající divadelní společnost. Zemřel v Haliči roku 1816 nebo počátkem roku 1817.[6]

Stejně tak nelze potvrdit ani vyvrátit tradovaný příběh, že ostatky Václava Tháma byly z Haliče převezeny do Prahy a uloženy na Olšanských hřbitovech do hrobu jeho bratra Karla Ignáce. Tento hrob již dnes nelze identifikovat.[7]

Nejnovější zjištění

V závěru roku 2024 byl prostřednictvím webu Family Search nalezen záznam o narození Josephy Barbory Tham. Podrobnosti uváděly, že originál zápisu je v matriční knize města Šternberk z 12.června 1801. Jako otec dítěte je uveden Wenzel Tham, jako matka Josepha, dcera Jakoba Groisingera. Tento zápis (1.řádek zleva) znamená, že Václavu Thámovi se i v druhém manželství narodilo dítě, což nebylo do této doby známo. [8] Místo narození dítěte Šternberk souhlasí s tím, co je uvedeno v Merhautově Lexikonu české literatury, str. 896, že v letech 1801-1802 vystupoval ve Šternberku a Brně.[9] Narozená dcerka Josepha Barbara však po 6 dnech zemřela, důvodem bylo zřejmě podchlazení,jak vyplývá z matričního záznamu úmrtí.[10]

Dílo

Napsal asi 50 her, zachovala se pouze část (z některých známe pouze názvy). Byl to jakýsi první český divadelník, sháněl lidi, kteří by byli schopni psát české hry.[zdroj?] Sám také překládal z němčiny. Jeho hry jsou plné nadšení, ale kvalitou by dnes asi neobstály.

  • Břetislav a Jitka aneb Únos z kláštera
  • Vlasta a Šárka aneb Dívčí boj u Prahy
  • Švédská vojna v Čechách aneb Udatnost pražských studentů
  • Zpěvy z nejvýbornějších 12 zpěvoher
  • Básně v řeči vázané – sbírka básní od různých autorů

V roce 1785 vydal reprezentativní dvojdílný sborník-almanach Básně v řeči vázané. Oba díly se vždy člení na 3 části. Ve vstupním oddíle Thám shromáždil ukázky ze starší české poezie, včetně veršů Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic či Jana Amose Komenského, aby tak dokázal, že současná tvorba má své předchůdce a opory. Druhý oddíl sborníku vždy obsahoval překlady, a to hlavně z dobově módních německých anakreontiků opěvujících smyslové prožitky, přírodní krásy, víno a ženy. V závěrečných oddílech pak byla uvedena vlastní tvorba Thámova a jeho spolupracovníků, která měla rovněž anakreontický charakter.

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu, kostel Panny Marie Na louži, PML N6
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 522
  3. ↑ Roubík, F.: Počátky policejního ředitelství v Praze
  4. ↑ Digitální knihovna Kramerius. www.digitalniknihovna.cz . . Dostupné online. 
  5. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz . . Dostupné online. 
  6. ↑ Lexikon české literatury. kramerius.lib.cas.cz . . Dostupné online. 
  7. ↑ SZABO, Miloš. Karel Ignác Thám. Prokopské listy . Římskokatolická farnost u kostela sv. Prokopa, 2005-11-15 . Čís. 11/2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-13. 
  8. ↑ digi archivy. Zemský archiv v Opavě . . Dostupné online. 
  9. ↑ MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha: Academia, 2008. 1082 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 896–898. 
  10. ↑ digi archivy. zemský archiv v Opavě . . Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.