Tento článek se snaží řešit různé aspekty související s Václav Jírů s cílem poskytnout čtenáři holistický pohled na toto téma. V tomto smyslu bude analyzován význam Václav Jírů v různých oblastech a také jeho implikace v dnešní společnosti. Budou prozkoumány různé perspektivy a přístupy, abychom plně porozuměli významu Václav Jírů a také jeho dopadu na současný svět. Cílem tohoto článku je poskytnout úplný přehled, který čtenáři umožní přemýšlet a vytvořit si informovaný názor na Václav Jírů.
Václav Jírů | |
---|---|
Narození | 31. července 1910 Doubravany ![]() |
Úmrtí | 28. června 1980 (ve věku 69 let) Praha ![]() |
Místo pohřbení | Vyšehradský hřbitov |
Povolání | fotograf a novinář |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Václav Jírů[1] (31. července 1910 Doubravany[2] – 28. června 1980 Praha) byl český fotograf a redaktor.
Začínal fotografovat jako fotoamatér, od roku 1926 publikoval fotografie a články. Poprvé vystavoval v roce 1933. Spolupracoval s Divadlem Vlasty Buriana, fotografoval v Osvobozeném divadle, věnoval se reklamní fotografii, stal se známým rovněž v zahraničním tisku (London News, London Life, Picture Post, Sie und Er, Zeit im Bild)[3].
V roce 1940 byl zatčen gestapem pro odbojovou činnost, odsouzen na doživotí a vězněn do konce války. V knize Šesté jaro, kde jsou i jeho snímky pořízené krátce po osvobození, popsal svou zkušenost z vězení a koncentračních táborů. Po válce se stal členem Svazu československých novinářů a v roce 1948 členem Svazu československých výtvarných umělců. Věnoval se nadále fotografování, ale rovněž hledání nových talentovaných fotografů[4].
V roce 1957 založil a vedl čtyřjazyčnou fotografickou revui Fotografie. Po emigraci synovce Jiřího Jírů v roce 1968, jemuž byl fotografickým učitelem, byl nucen Václav Jírů opustit místo šéfredaktora Fotografie[5][6]. Do konce života pak organizoval fotografické výstavy a působil v porotách fotografických soutěží.
Záběr tvorby Václava Jírů, zejména v předválečné etapě, byl velmi široký: sportovní fotografie, divadelní portrét, krajina, akt, sociální témata, reportáž[4]. Po válce se soustředil na cykly přírody, krajiny a města. Častým tématem jeho fotografií byla Praha, kterou na rozdíl od mnoha jiných fotografů snímal v její nesentimentální každodennosti[7] (Pražská zrcadla, Poezie pražských zdí, Pražská strašidla).
Zemřel roku 1980 v Praze. Byl pohřben na Vinohradském hřbitově.