Uhličitany
V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Uhličitany, analyzujeme jeho dopad v různých kontextech a jeho vliv na dnešní společnost. Od svých počátků až po současnost hraje Uhličitany zásadní roli v každodenním životě lidí a je předmětem zájmu a debat v mnoha oblastech. Prostřednictvím hloubkové a podrobné analýzy prozkoumáme klíčové aspekty, díky nimž je Uhličitany relevantním tématem hodným studia. Tento článek si klade za cíl nabídnout ucelenou a kompletní vizi Uhličitany s cílem poskytnout širší a obohacující porozumění tomuto tématu, od jeho důsledků v kultuře a historii až po jeho spojení s technologií a současnými událostmi.
Uhličitany (mineralogicky karbonáty) jsou soli kyseliny uhličité, které vznikly odštěpením dvou atomů vodíku, tj. obsahující uhličitanový anion CO 2-
3 . Tím se liší od hydrogenuhličitanů, což je taková sůl kyseliny uhličité, kde se odštěpil jeden vodík (H) a byl nahrazen jiným kationtem.
V geologii jsou karbonáty neboli uhličitany velmi rozšířenými minerály.[1]
Rozpustnost
S výjimkou uhličitanu amonného a uhličitanů alkalických kovů jsou prakticky nerozpustné ve vodě, ovšem rozpouštějí se v roztocích kyselin, které jsou silnější než kyselina uhličitá, přičemž se uvolňuje oxid uhličitý, např.:
FeCO3 + H2SO4 → FeSO4 + H2O + CO2
FeSO4 → Fe2+ + SO 2-
4
Příklady uhličitanů
Mezi významné uhličitany patří:
- CaCO3 – uhličitan vápenatý (minerál kalcit, hornina vápenec)
- MgCO3 – uhličitan hořečnatý – magnezit
- FeCO3 – uhličitan železnatý – siderit (E 505)
- Na2CO3 – uhličitan sodný (soda)
- K2CO3 – uhličitan draselný (potaš)
Reference
- ↑ PETRÁNEK, Jan. Encyklopedie geologie. 1. vyd. Praha: Česká geologická služba, 2016. 352 s. ISBN 978-80-7075-901-1. S. 128.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu uhličitany na Wikimedia Commons
