Učitelský úřad církve

Dnes je Učitelský úřad církve tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Ať už se jedná o politickou debatu, kulturní fenomén, technologický pokrok nebo historickou událost, Učitelský úřad církve vzbuzuje zvědavost a zájem milionů lidí po celém světě. V tomto článku do hloubky prozkoumáme všechny aspekty související s Učitelský úřad církve, analyzujeme jeho dopad v různých oblastech a nabídneme širokou a kompletní vizi tohoto tématu, která je dnes tak relevantní.

Část Gentského oltářního obrazu, která zobrazuje služebníky církve

Pojmem učitelský úřad církve (nebo také magisterium) katolická církev označuje svoji nauku, kterou zachovává a předává v průběhu času jako poklad víry (depositum fidei). Tato nauka byla zjevena Ježíšem dvanácti apoštolům. Magisterium nezahrnuje pouze poklad víry, ale všechno, co z něj vychází a slouží pro jeho zachovávání, a také to, co zahrnuje oblast víry a mravů.

Dělení

Magisterium se dělí na řádné a mimořádné. Řádné magisterium podává učení církve běžným způsobem a je vykonáváno pomocí encyklik, pastýřských listů, dalších dokumentů nebo též prostřednictví homilií papeže nebo biskupů. Biskupové vykonávají řádné magisterium, když učí nauku církve a jsou sjednoceni s papežem.

Mimořádné magisterium tvoří výroky papeže ex cathedra, kterými vyhlašuje pravdu víry dogmatického charakteru formou danou dogmatem o papežské neomylnosti nebo některá vyhlášení ekumenických koncilů v dogmatických konstitucích. Koncilní deklarace, jako například Nostra aetate, jsou řádným magisteriem.

Navzdory tomuto rozdílu je důležité podotknout, že každý věřící katolík je morálně zavázán souhlasit a věřit vyhlášením nejen mimořádného, ale i řádného magisteria. Tento souhlas, který se vždy týká oblasti víry a mravů, se nemůže vztahovat pouze na nauku, která byla stanovena definitivním způsobem, ale i na učení církve, které nebylo vyhlášeno za definitivní. Tato problematika byla podrobně vysvětlena Kongregací pro nauku víry v Doktrinální poznámce k Vyznání víry.[1]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Magistero della Chiesa cattolica na italské Wikipedii.

  1. ↑ KONGREGACE PRO NAUKU VÍRY. Komentář k druhé části Vyznání víry. : , 1998. Dostupné online. S. 6–12.  Archivováno 11. 2. 2021 na Wayback Machine.
Další texty k tématu:
Katechismus katolické církve §§ 889 - 891
Neomylnost a církevní autorita, Kenneth T. Overberg, SJ,

Související články

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Katechismus katolické církve
Předmluva (1-25) I. – VI.  /   PRVNÍ ČÁST   –   VYZNÁNÍ VÍRY (26-1065)   /   I. Oddíl: „Věřím“ – „Věříme“ (26-184)
1. Člověk je „schopen“ Boha (27-49)

I. – IV.

2. Bůh přichází vstříc člověku (50-141)

1. Boží zjevení (51-73) • 2. Předávání Božího zjevení (74-100) • 3. Písmo svaté (101-141)

3. Člověk odpovídá Bohu (142-184)

1. Věřím (144-165) • 2. Věříme (166-184) • Vyznání víry (Krédo)

II. Oddíl: Vyznání křesťanské víry – Symboly víry (185-1065)
1. Věřím v Boha Otce (185-421)

1. „Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země“ (198-421) • 1.1.1 „Věřím v Boha“ (199-231) • 1.1.2 Otec (232-267) • 1.1.3 Všemohoucí (268-278) • 1.1.4 Stvořitel (279-324) • 1.1.5 Nebe a země (325-354) • 1.1.6 Člověk (355-384) • 1.1.7 Pád (385-421)

2. Věřím v Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího
(422-682)

2. „I v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho“ (430-455) • 3. „Ježíš Kristus byl počat z Ducha svatého a narodil se z Marie Panny“ (456-570) • 2.3.1 Syn Boží se stal člověkem (456-483) • 2.3.2 „… skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny“ (484-511) • 2.3.3 Tajemství Kristova života (512-570) • 4. Ježíš Kristus „trpěl pod Ponciem Pilátem, ukřižován umřel i pohřben jest“ (571-630) • 2.4.1 Ježíš Kristus a Izrael (574-594) • 2.4.2 Ježíš Kristus zemřel ukřižován (595-623) • 2.4.3 Ježíš Kristus „byl pohřben“ (624-630) • 5. Ježíš Kristus „sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých“ (631-658) • 2.5.1 Ježíš Kristus „sestoupil do pekel“ (632-637) • 2.5.2 Třetího dne vstal z mrtvých (638-658) • 6. Ježíš Kristus „vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího“ (659-667) • 7. „Odtud přijde soudit živé i mrtvé“ (668-682)

3. Věřím v Ducha svatého
(683-1065)

8. „Věřím v Ducha svatého“ (687-747) • 9. „Věřím ve svatou církev obecnou“ (748-975) • 3.9.1 Církev v Božím plánu (751-780) • 3.9.2 Církev – Boží lid, Kristovo Tělo, chrám Ducha svatého (781-810) • 3.9.3 Církev je jedna, svatá, všeobecná (katolická) a apoštolská (811-870) • 3.9.4 Věřící – hierarchie, laikové, zasvěcený život (871-945) • 3.9.5 Společenství svatých (946-962) • 3.9.6 Maria – Matka Kristova, Matka Církve (963-975) • 10. „Věřím v odpuštění hříchů“ (976-987) • 11. „Věřím … ve vzkříšení těla“ (988-1019) • 12. „Věřím v život věčný“ (1020-1060) • „Amen“ (1061-1065)

DRUHÁ ČÁST   –   SLAVENÍ KŘESŤANSKÉHO TAJEMSTVÍ(1066-1690)   /   I. Oddíl: Svátostná ekonomie (1076-1209)
1. Velikonoční tajemství v čase Církve (1077-1134)

1. Liturgie – dílo Nejsvětější Trojice (1077-1112) • 2. Velikonoční tajemství ve svátostech Církve (1113-1134)

2. Svátostné slavení velikonočního tajemství (1135-1209)

1. Slavení liturgie Církve (1136-1199) • 2. Liturgické odlišnosti a jednota tajemství (1200-1209)

II. Oddíl: Sedm svátostí církve (1210-1690)
1. Svátosti uvedení do křesťanského života (1212-1419)

1. Svátost křtu (1213-1284) • 2. Svátost biřmování (1285-1321) • 3. Svátost Eucharistie (1322-1419)

2. Svátosti uzdravování (1420-1532)

4. Svátost pokání a smíření (1422-1498) • 5. Pomazání nemocných (1499-1532)

3. Svátosti k službě společenství (1533-1666)

6. Svátost kněžství (1536-1600) • 7. Svátost manželství (1601-1666)

4. Jiné liturgické slavnosti (1667-1690)

8. Svátostiny (1667-1679) • 9. Křesťanský pohřeb (1680-1690)

TŘETÍ ČÁST   –   ŽIVOT V KRISTU (1691-2557)   /   I. Oddíl: Povolání člověka: život v duchu (1699-2051)
1. Důstojnost člověka (1700-1876)

1. Člověk jako Boží obraz (1701-1715) • 2. Naše povolání k blaženosti (1716-1729) • 3. Lidská svoboda (1730-1748) • 4. Mravnost lidských skutků (1749-1761) • 5. Mravnost vášní (1762-1775) • 6. Mravní svědomí (1776-1802) • 7. Ctnosti (1803-1845) • 8. Hřích (1846-1876)

2. Lidské společenství (1877-1948)

1. Osoba a společnost (1877-1896) • 2. Účast na společenském životě (1897-1927) • 3. Sociální spravedlnost (1928-1948)

3. Boží spása: zákon a milost
(1949-2051)

1. Mravní zákon (1987-2029) (1950-1986) • 2. Milost a ospravedlnění (1987-2029) • 3. Církev, Matka a učitelka (2030-2051) • Desatero přikázání

II. Oddíl: Desatero Božích přikázání (2052-2557)
1. „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí“ (2083-2195)

1. První přikázání (2084-2141) • 2. Druhé přikázání (2142-2167) • 3. Třetí přikázání (2168-2195)

2. „Miluj svého bližního jako sám sebe“ (2196-2557)

4. Čtvrté přikázání (2197-2257) • 5. Páté přikázání(2258-2330) • 6. Šesté přikázání (2331-2400) • 7. Sedmé přikázání (2401-2463) • 8. Osmé přikázání (2464-2513) • 9. Deváté přikázání (2514-2533) • 10. Desáté přikázání (2534-2557)

ČTVRTÁ ČÁST   –   KŘESŤANSKÁ MODLITBA (2558-2865)   /   I. Oddíl: Modlitba v životě křesťana (2558-2758)
1. Zjevení modlitby.
Všeobecné povolání k modlitbě (2566-2649)

1. Ve Starém zákoně (2568-2597) • 2. V plnosti času (2598-2622) • 3. V čase Církve (2623-2649)

2. Tradice modlitby (2650-2696)

1. U pramenů modlitby (2652-2662) • 2. Cesta modlitby (2663-2682) • 3. Duchovní vůdcové modlitby (2683-2696)

3. Život modlitby (2697-2758)

1. Způsoby modlitby (2700-2724) • 2. Boj o modlitbu (2725-2758)

II. Oddíl: Modlitba Páně „Otče náš“ (2759-2865)
•

1. „Shrnutí celého evangelia“ (2761-2776) • 2. „Otče náš, jenž jsi na nebesích“ (2777-2802) • 3. Sedm proseb (2803-2865) • Závěrečná doxologie (2855-2856)

Čísla v závorkách v exponentu označují § v KKC.    /    (Podtečkování)