V tomto článku prozkoumáme a ponoříme se do tématu Thomas Gray a prozkoumáme jeho dopad na různé aspekty společnosti. Thomas Gray je v posledních letech předmětem zájmu a diskusí a jeho význam v dnešním světě stále roste. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme pozitivní i negativní aspekty Thomas Gray, jeho vliv v různých kontextech a to, jak utváří a řídí změny v našem prostředí. S kritickým a objektivním pohledem se snažíme osvětlit tento problém, který tolik ovlivňuje náš každodenní život.
Thomas Gray | |
---|---|
![]() | |
Narození | 26. prosince 1716 Londýn |
Úmrtí | 30. července 1771 (ve věku 54 let) Cambridge |
Místo pohřbení | Stoke Poges, Buckinghamshire |
Povolání | básník, vědec, profesor |
Národnost | anglická |
Alma mater | Eton College, Univerzita v Cambridgi |
Literární hnutí | preromantismus |
Významná díla | Elegie psána na hřbitově vesnickém |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Thomas Gray (26. prosince 1716, Londýn – 30. července 1771, Cambridge) byl anglický preromantický básník, vědec a profesor historie na univerzitě v Cambridgi, kde strávil většinu života.[1]
Pocházel z rozvrácené rodiny makléře a kloboučnice a jako jediný z jejich dvanácti dětí se dožil dospělosti. Nejprve studoval na Eton College, kde uzavřel celoživotní přátelství s Horacem Walpolem. Již od té doby zachovával svůj životní styl – studium vědních oborů včetně přírodovědných, literární práce v ústraní a společenský styk pouze s omezeným kruhem přátel, se kterými sdílel odpor k dobovým hýřivým zábavám. V letech 1734–1738 studoval práva na koleji Peterhouse Univerzity v Cambridgi. Studium přerušil a v letech 1739–1741 podnikl s přáteli cestu po Francii a Itálii. Po návratu pokračoval ve studiu, které dokončil roku 1743. Usadil se v Cambridgi a žil zde svým tichým životem. Pracoval pro universitu a podnikal výlety po Skotsku, Walesu a po anglické jezerní oblasti. Roku 1768 byl jmenován na Cambridgeské univerzitě profesorem moderní historie. Pohřben je ve Stoke Poges vedle své matky.[2][3]
Básně psal již od 30 let, a to i v latině. Projevují se v nich jeho rozsáhlé znalosti, vyznačují se uhlazeným stylem, silou myšlenek a důstojností citu. Mnohé z nich vyjadřují trpkost a rozčarování nad lidským údělem a obsahují moralistní úvahy o lidské existenci, zároveň však vyzdvihují přemáhání nesnází jako školu lidskosti. Vedle melancholických děl psal ale také básně hravé a lehce výsměšné. Na svých textech pečlivě pracoval a poměrně neochotně je publikoval. Proslavil se především svou Elegií psanou na hřbitově vesnickém (Elegy Written in a Country Churchyard) z roku 1750, díky které je považován za nejvýraznější postavu anglické poezie poloviny 18. století. Na jejím základě je také řazen mezi básníky tzv. hřbitovní školy, jejímž hlavním tématem jsou pochmurné meditace o smrtelnosti. Kromě toho je autorem stylisticky vybroušených dopisů, které odrážejí humornější stránku jeho povahy a šíři jeho intelektu. Ačkoliv nebyl jako básník příliš plodný, stalo se jeho dílo klíčovým mezníkem anglického preromantismu.[2]