Thomas Gray

V tomto článku prozkoumáme a ponoříme se do tématu Thomas Gray a prozkoumáme jeho dopad na různé aspekty společnosti. Thomas Gray je v posledních letech předmětem zájmu a diskusí a jeho význam v dnešním světě stále roste. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme pozitivní i negativní aspekty Thomas Gray, jeho vliv v různých kontextech a to, jak utváří a řídí změny v našem prostředí. S kritickým a objektivním pohledem se snažíme osvětlit tento problém, který tolik ovlivňuje náš každodenní život.

Thomas Gray
Narození26. prosince 1716
Londýn
Úmrtí30. července 1771 (ve věku 54 let)
Cambridge
Místo pohřbeníStoke Poges, Buckinghamshire
Povoláníbásník, vědec, profesor
Národnostanglická
Alma materEton College,
Univerzita v Cambridgi
Literární hnutípreromantismus
Významná dílaElegie psána na hřbitově vesnickém
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Gray (26. prosince 1716, Londýn – 30. července 1771, Cambridge) byl anglický preromantický básník, vědec a profesor historie na univerzitě v Cambridgi, kde strávil většinu života.[1]

Život

Pocházel z rozvrácené rodiny makléře a kloboučnice a jako jediný z jejich dvanácti dětí se dožil dospělosti. Nejprve studoval na Eton College, kde uzavřel celoživotní přátelství s Horacem Walpolem. Již od té doby zachovával svůj životní styl – studium vědních oborů včetně přírodovědných, literární práce v ústraní a společenský styk pouze s omezeným kruhem přátel, se kterými sdílel odpor k dobovým hýřivým zábavám. V letech 1734–1738 studoval práva na koleji Peterhouse Univerzity v Cambridgi. Studium přerušil a v letech 1739–1741 podnikl s přáteli cestu po Francii a Itálii. Po návratu pokračoval ve studiu, které dokončil roku 1743. Usadil se v Cambridgi a žil zde svým tichým životem. Pracoval pro universitu a podnikal výlety po Skotsku, Walesu a po anglické jezerní oblasti. Roku 1768 byl jmenován na Cambridgeské univerzitě profesorem moderní historie. Pohřben je ve Stoke Poges vedle své matky.[2][3]

Deska označující Grayovu hrobku na hřbitově ve Stoke Poges

Básně psal již od 30 let, a to i v latině. Projevují se v nich jeho rozsáhlé znalosti, vyznačují se uhlazeným stylem, silou myšlenek a důstojností citu. Mnohé z nich vyjadřují trpkost a rozčarování nad lidským údělem a obsahují moralistní úvahy o lidské existenci, zároveň však vyzdvihují přemáhání nesnází jako školu lidskosti. Vedle melancholických děl psal ale také básně hravé a lehce výsměšné. Na svých textech pečlivě pracoval a poměrně neochotně je publikoval. Proslavil se především svou Elegií psanou na hřbitově vesnickém (Elegy Written in a Country Churchyard) z roku 1750, díky které je považován za nejvýraznější postavu anglické poezie poloviny 18. století. Na jejím základě je také řazen mezi básníky tzv. hřbitovní školy, jejímž hlavním tématem jsou pochmurné meditace o smrtelnosti. Kromě toho je autorem stylisticky vybroušených dopisů, které odrážejí humornější stránku jeho povahy a šíři jeho intelektu. Ačkoliv nebyl jako básník příliš plodný, stalo se jeho dílo klíčovým mezníkem anglického preromantismu.[2]

Výběrová bibliografie

Elegie psána na hřbitově vesnickém, vydání z roku 1753
  • Ode on the Spring (1742, Óda na jaro).
  • Sonnet: On the Death of Richard West (1742, Sonet na smrt Richarda Westa). Básník Richard West (1716–1742) byl Grayovým přítelem z Eltonu a jeho předčasná smrt jej velmi zasáhla.
  • Hymn to Adversity (1742, Hymnus na protivenství).
  • Ode to a Distant Prospect of Eton College (1747, Óda na vzdálený pohled na Eltonskou kolej).
  • Ode on the Death of a Favourite Cat Drowned in a Tub of Gold Fish (1748, Óda na smrt oblíbené kočky utonulé v kádi se zlatými rybičkami).
  • Elegy Written in a Country Churchyard (1750, Elegie psaná na hřbitově vesnickém). Gray pracoval na svém nejslavnějším díle od roku 1842, údajně na základě životního otřesu v tomto roce a na základě procházek mezi hroby prostých venkovanů na hřbitově ve Stoke Poges, kde žila jeho matka. Báseň je hlubokým rozjímáním nad smyslem života a smrti a souzní s dobovým sentimentalismem tzv. hřbitovní školy, kterou však myšlenkově přerůstá. Kromě úvah o tom, že by člověk měl pamatovat na smrt (memento mori), ve které jsou si všichni rovni, Gray v elegii medituje nad morálními i společenskými podmínkami lidské existence a proti násilnictví, pýše, slávě a moci staví nové hodnoty, jako je čestnost, pracovitost a prostý venkovský život ve styku s přírodou.[2]
  • The Progress of Poesy (1754, Cesta poezie), pindarská óda.
  • The Bard (1757, Bard), pindarská óda.
  • Odes (1757, Ódy), společné vydání ód Cesta poezie a Bard. Obě ódy vyjadřují přes svou klasicistickou dikci a přísné dodržování formy pindarské ódy novou preromantickou senzibilitu.
  • Poems (1768, Básně), sbírka shrnuje Grayovo básnické dílo včetně jeho adaptací islandské a keltské poezie The Fatal Sisters (Sudičky), The Descent of Odin (Sestup Odinův) a The Triumphs of Owen (Owenova vítězství).


Ilustrace Williama Blakea k básním Thomase Graye (mezi 1797 a 1798)
  • Ode on the Spring
    Ode on the Spring
  • Elegy Written in a Country Churchyard
    Elegy Written in a Country Churchyard
  • Elegy Written in a Country Churchyard
    Elegy Written in a Country Churchyard
  • The Bard
    The Bard
  • The Fatal Sisters
    The Fatal Sisters

České překlady

Odkazy

Reference

  1. ↑ Thomas Gray | English poet | Britannica. www.britannica.com . . Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 339-341.
  3. ↑ Ottův slovník naučný. 10. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1998. S. 442.

Externí odkazy