Svatopluk Potáč

V dnešním světě se Svatopluk Potáč stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Od svého dopadu na ekonomiku, kulturu, politiku a každodenní život až po vliv na zdraví a životní prostředí, Svatopluk Potáč dnes dosáhla nesrovnatelného významu. V průběhu let se studium a analýza Svatopluk Potáč vyvíjela, což umožnilo lepší pochopení jeho důsledků a důsledků. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty Svatopluk Potáč a analyzujeme jeho účinky a výzvy v současném světě.

Ing. Svatopluk Potáč
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1981 – 1986
Ve funkci:
1986 – 1990
místopř. 4., 5. a 6. vlády L. Štrougala
Ve funkci:
1981 – 1988
Ministr – předs. Stát. plán. komise
Ve funkci:
1986 – 1988
PředchůdceVladimír Janza
NástupceBohumil Urban
předseda Státní banky čs.
Ve funkci:
1969 – 1981
PředchůdceOtokar Pohl
NástupceJan Stejskal
Ve funkci:
1988 – 1989
PředchůdceJan Stejskal
NástupceJosef Tošovský
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození24. března 1925
Tupec
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí5. září 2014 (ve věku 89 let)
Alma materVŠE Praha
Profesepolitik, ekonom a bankéř
OceněníŘád práce caz (1975)
Řád republiky caz (1985)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Svatopluk Potáč (24. března 1925 Tupec[1][2] – 5. září 2014[3]) byl český a československý ekonom, předseda Státní banky československé, v letech 1981–1988 člen Ústředního výboru KSČ, místopředseda vlád ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace.

Život

Vyučil se elektromechanikem ve firmě Baťa ve Zlíně, kde potom pracoval jako kontrolor.[4] Od roku 1948 byl členem Komunistické strany Československa.

Dlouhodobě zastával vedoucí posty v Státní bance československé (SBČS), v níž začal pracovat již roku 1952. V roce 1951 absolvoval Ústřední dělnickou školu Státní banky československé. Dálkově pak navštěvoval dnešní Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1959 byl členem výboru státní banky. V letech 1964–1969 působil jako náměstek generálního ředitele, v letech 1969–1971 jako generální ředitel a v letech 1971–1981 a opětovně v období let 1988–1989 coby předseda Státní banky československé. Na postu předsedy státní banky prosazoval zdrženlivý přístup ČSSR k čerpání zahraničních úvěrů. Od roku 1981 do roku 1988 působil na postu místopředsedy vlády ČSSR (čtvrtá vláda Lubomíra Štrougala, pátá vláda Lubomíra Štrougala a šestá vláda Lubomíra Štrougala), přičemž ve dvou posledních kabinetech navíc zastával post ministra coby předseda Státní plánovací komise. V roce 1981 byl také XVI. sjezdem KSČ zvolen za člena Ústředního výboru KSČ. Ve funkci ho potvrdil XVII. sjezd KSČ v roce 1986.[5][6]

V mládí absolvoval Baťovu školu práce. Později se roku 1987 setkal ve Vídni s Tomášem Baťou a zahájil předběžné konzultace ohledně spolupráce znárodněného podniku Svit v Gottwaldově s dědicem jeho bývalého majitele.[7]

Ve volbách roku 1981 zasedl do Sněmovny lidu (volební obvod č. 39 – Strakonice, Jihočeský kraj). Mandát obhájil ve volbách roku 1986 (obvod Strakonice). Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci.[8][9][10]

Po sametové revoluci se jako poradce Pavla Tykače podílel na kupónové privatizaci a na vzniku finanční skupiny Motoinvest.[11]

Ocenění

Odkazy

Reference

  1. ↑ Svatopluk Potáč . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  2. ↑ a b Přehled představitelů ČNB a jejích právních předchůdců . cnb.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-24. 
  3. ↑ Zemřel předlistopadový šéf státní banky Svatopluk Potáč, lidovky.cz, 8. září 2014
  4. ↑ Potáč Svatopluk na webu ČNB
  5. ↑ a b Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 . www.cibulka.net . Dostupné online. 
  6. ↑ a b Svatopluk Potáč . munzinger.de . Dostupné online. (německy) 
  7. ↑ Od národní správy k akciové společnosti, Nástin dějin n.p. Svit v Gottwaldově (1960–1990) . zlin.estranky.cz . Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-22. 
  8. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  9. ↑ jmenný rejstřík . Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky . Dostupné online. 
  10. ↑ Příloha k usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění č. 33/1981 Sb. . mvcr.cz . Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  11. ↑ „Kluci“, které vyučil „otec“ Klause a Tošovského . hn.ihned.cz . Dostupné online. 
  12. ↑ Poslanci Federálního shromáždění. Rudé právo. Červen 1981, roč. 61., čís. 135, s. 3. Dostupné online. 

Externí odkazy