Strakapoud bělohřbetý
V současné době se Strakapoud bělohřbetý stalo tématem velkého zájmu mnoha lidí po celém světě. Jeho význam se rozšířil do různých oblastí, od vědy a techniky po kulturu a zábavu. Strakapoud bělohřbetý upoutal pozornost odborníků i nadšenců, vyvolal vášnivé debaty a neustálý tok informací a zpráv. V tomto článku se blíže podíváme na Strakapoud bělohřbetý a prozkoumáme jeho dopad na dnešní společnost. Od jeho počátků až po jeho vliv na současnost, přes jeho možné budoucí projekce, se ponoříme do hloubkové studie, která nám pomůže lépe porozumět tomuto fenoménu, který je dnes tak přítomný.
 Strakapoud bělohřbetý | |
|---|---|
 Samec strakapouda bělohřbetého | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neognathae) |
| Řád | šplhavci (Piciformes) |
| Čeleď | datlovití (Picidae) |
| Rod | strakapoud (Dendrocopos) |
| Binomické jméno | |
| Dendrocopos leucotos (Bechstein, 1802) | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos) je velký druh strakapouda z řádu šplhavců.
Taxonomie
Strakapoud bělohřbetý byl popsán německým přírodovědcem Johannem Matthäusem Bechsteinem v roce 1802 pod latinským názvem Picus leucotos. Druhové jméno kombinuje starořecké leucos znamenající „bělo“ a -nōtos znamenající „hřbetý“. Typová lokalita je Sylesie, historický region nacházející se v Polsku. Druh je nyní zařazen do rodu Dendrocopos, který byl navržen německým přírodovědcem Carlem Ludwigem Kochem v roce 1816.
Rozeznává se celkem 12 poddruhů:
- D. l. leucotos
- D. l. uralensis
- D. l. lilfordi
- D. l. tangi
- D. l. subcirris
- D. l. stejnegeri
- D. l. namiyei
- D. l. takahashii
- D. l. quelpartensis
- D. l. owstoni
- D. l. fohkiensis
- D. l. insularis
Znaky
Podobá se strakapoudu velkému, od kterého se ve všech šatech liší bílým hřbetem (černobíle proužkovaný u jižní ssp. lilfordii). Dalšími rozdíly jsou světle červené podocasní krovky, čárkované boky na béžovém podkladu, černý proužek po stranách hlavy nesahá k temeni; chybí mu rovněž bílé ramenní krovky. Samec má červené temeno.
Výskyt
Hnízdí ve smíšených lesích s dostatkem odumírajících stromů.[2] V České republice hnízdí pravidelně u východních hranic od Bílých Karpat na sever po Beskydy, izolovaně pak v Chřibech. K dalším oblastem pravidelného hnízdění patří Šumava (pouze 15–20 párů) s Novohradskými horami. Na základě požerku se předpokládá hnízdění také v Národním parku Podyjí. V letech 2001–2003 byla početnost odhadována na 150–250 párů.[3]
Ekologie
V době hnízdění tesá do ztrouchnivělého kmene stromu hnízdní dutinu se šířkou 7 cm a s hloubkou 30 cm. Klade 3–5 bílých vajec, na kterých sedí 10–11 dní. Živí se hlavně dřevokaznými druhy brouků a jejich larvami, dále jinými druhy hmyzu, ořechy, semeny a bobulemi.
Galerie
-
kresba strakapouda bělohřbetého, vpředu samice, vzadu samec -
Samice -
vejce strakapouda bělohřbetého
Odkazy
Reference
- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. .
- ↑ SVENSSON, Lars, a kol. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. Praha: Svojtka&Co, 2004. ISBN 80-7237-658-6. S. 228–229.
- ↑ ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha: Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7. S. 228–229.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu strakapoud bělohřbetý na Wikimedia Commons - Galerie strakapoud bělohřbetý na Wikimedia Commons
Taxon Dendrocopos leucotos ve Wikidruzích
