V tomto článku se ponoříme do fascinujícího světa Stoklasná Lhota. Od jeho počátků až po jeho vliv na dnešní společnost prozkoumáme všechny relevantní aspekty související s tímto tématem. Na následujících řádcích budeme analyzovat jeho dopad v různých oblastech, jeho vývoj v čase a také jeho možné důsledky do budoucna. Budeme se zabývat jeho pozitivními i negativními aspekty s cílem poskytnout čtenáři úplnější a vyváženější pochopení Stoklasná Lhota. Připojte se k nám na této prohlídce a objevte vše, co se o tomto fascinujícím tématu dá vědět.
Stoklasná Lhota | |
---|---|
![]() Ulice v centru vesnice | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Tábor |
Okres | Tábor |
Kraj | Jihočeský kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | ![]() |
Zeměpisné souřadnice | 49°26′56″ s. š., 14°40′30″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 180 (2021)[1] |
Katastrální území | Stoklasná Lhota (3,33 km²) |
PSČ | 391 37 |
Počet domů | 77 (2021)[2] |
![]() ![]() Stoklasná Lhota | |
Další údaje | |
Kód části obce | 19097 |
Kód k. ú. | 619094 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
![]() | |
![]() Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stoklasná Lhota (německy Stoklas Lhota) je vesnice, část města Tábor ve stejnojmenném okrese v Jihočeském kraji. Leží 3,7 kilometru severně od Tábora. Rozkládá se na ploše cca čtrnáct hektarů východně od dálnice D3 (E55) – šest kilometrů směr Praha od mimoúrovňové křižovatky silnic číslo 3 a 19 s E55 (“U Mašáta“). Příjezd do Stoklasné Lhoty je po komunikaci od Košína (ze silnice č. 603) a od Čekanic, vede sem autobusová linka městské hromadné dopravy (MHD Tábor) trasa: Náchod (Tábor) – Tábor město – Čekanice – Stoklasná Lhota.
První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1371,[3] kdy darovali Petr, Václav a Smil z Dírného s Petrem ze Dvorce jeden lán pole „…ve Lhotě Stoklasné a úrok v Myskovicích klášteru v Sezimově Ústí, kterýž se za to zavázal, že bude na ně při modlitbách a mšemi zádušními vzpomínati“. Od 15. století náležela ves Hýlovcům z Polkovic, kteří ji připojili k Měšicům u Tábora.
V roce 1810 získal panství Měšice u Tábora, včetně Stoklasné Lhoty, Jan Karel Hanygar z Eberka. Ten po smrti Jana Prokopa, zvaného „Holý“ ze Stoklasné Lhoty č. 8, jmenoval roku 1811, rychtářem jeho syna Františka Prokopa, zvaného "Holý" ze Stoklasné Lhoty č. 17.
Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 198 | 245 | 282 | 279 | 256 | 251 | 225 | 185 | 180 | 162 | 128 | 123 | 138 | 162 | 180 |
Počet domů | 24 | 34 | 37 | 43 | 44 | 46 | 45 | 47 | 49 | 46 | 42 | 55 | 63 | 70 | 77 |
Při sčítání lidu v letech 1850–1879 Stoklasná Lhota byla osadou obce Čekanice v okrese Tábor. V letech 1880–1960 byla samostatnou obcí v okrese Tábor. V letech 1961–1971 byla znovu částí obce Čekanice v okrese Tábor. Od 26. listopadu 1971 do 30. června 1980 byla znovu obcí v okrese Tábor, kdy se konaly obecní volby. Od 1. července 1980 je částí města Tábor ve stejnojmenném okrese.[6]
Když se v roce 1860 provdala Rozálie Prokopová, zvaná „Holá“ (prapotomek husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného „Holý“), ze Stoklasné Lhoty za náchodského sedláka Pecháčka, začal se někdy v ranních mlhách na polích mezi Náchodem a Hejlovem zjevovat Jan Žižka na koni, vzhůru nohama. Tam, kde se to stalo, prý pole přineslo „obrovskou hojnost žita a ovsa“.