Středodunajská mohylová kultura
V tomto článku prozkoumáme téma Středodunajská mohylová kultura a jeho dopad na dnešní společnost. Středodunajská mohylová kultura je již léta předmětem studia a zájmu díky své relevanci v různých oblastech, a to jak na osobní, tak profesní úrovni. V průběhu historie hrál Středodunajská mohylová kultura zásadní roli ve vývoji lidstva a ovlivňoval jednotlivce, komunity a kultury po celém světě. Od svého vzniku až po současnou situaci Středodunajská mohylová kultura vyvolal debaty, výzkumy a úvahy, které přispěly k rozšíření našeho chápání tohoto tématu. V tomto smyslu je nezbytné kriticky analyzovat význam Středodunajská mohylová kultura dnes a to, jak jeho přítomnost nadále formuje způsob, jakým interagujeme a fungujeme v dnešní společnosti.
Středodunajská mohylová kultura je archeologická kultura střední doby bronzové chronologických stupňů BB1 až BC2 podle systému Paula Reineckeho. Vyznačuje se pohřbíváním zesnulých pod mohylami a je součástí komplexu mohylových kultur rozšířených od východní Francie po střední Evropu. Oblast jejího rozšíření zahrnuje dolní Rakousko, jižní Moravu, část západního Slovenska a severní část Zadunají v Maďarsku. Vzniká plynulým vývojem z kultur předešlého období závěru starší doby bronzové pod intenzivním kulturním vlivem z jihovýchodu a z východu a zaniká přechodem ke kulturám období popelnicových polí.[1][2][3]
Během trvání této kultury došlo k rozvoji zpracování bronzu a výroby bronzové industrie, nastartovanému již v předešlém období. Bronzové nástroje se začaly používat v zemědělství (srpy), pro osobní hygienu (břitvy, pinzety) a objevily se zcela nové zbraně - meče, vyvinuté z dýk. Obživou tehdejšího lidu bylo zemědělství, významně efektivizované použitím bronzu, doplněné chovem dobytka, zejména hovězího. Vyšší produkce potravin umožnila vznik specializovaných řemesel, zejména metalurgických, a zvýraznit majetkové a funkční rozdíly společenských skupin.[4][5]
Dějiny bádání
Památky střední doby bronzové byly zjišťovány již od počátku 19. století, ale teprve jeho koncem začaly být zařazovány do tohoto období. V začátkem 20. století přibývalo nálezů a bylo možno vyčleňovat různé skupiny (O. Menghin roku 1920 zavedl danubsko-sudetskou skupinu), ale teprve po 2. světové válce byl akceptován zastřešující pojem středodunajská mohylová kultura zavedený již v roce 1937 Karlem Willvonsederem na základě jeho zpracování památek střední doby bronzové v Rakousku. Shrnutí nálezového fondu v Čechách vydal taktéž v roce 1937 Jaroslav Böhm.[2][6][7]
Reference
- ↑ FURMÁNEK, Václav; VELIAČIK, Ladislav; VLADÁR, Jozef. Slovensko v dobe bronzovej. Redakce Andrej Šumec, Viera Miková, Laura Mešková; překlad Edita Gromová, Berta Nieburová. první. vyd. Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1991. 408 s., 16. ISBN 80-224-0350-4. S. 100. (slovensky, anglicky, německy)
- ↑ a b PODBORSKÝ, Vladimír a kolektiv. Pravěké dějiny Moravy. Redakce Jaromír Kubíček. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1993. 543 s., 102. S. 272.
- ↑ Podborský (1993), s. 274
- ↑ Podborský (1993), s. 285
- ↑ Podborský (1993), s. 286
- ↑ Podborský (1993), s. 273
- ↑ Archeologie pravěkých Čech 5. Příprava vydání Luboš Jiráň; redakce Petr Meduna. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2008. 268 s. ISBN 978-80-86124-78-0. S. 81.
