Srdeční rytmus

Srdeční rytmus je téma, které bylo v historii předmětem debat a úvah. Od svého vzniku až po současnost vzbuzuje toto téma zájem odborníků i fanoušků a vyvolává diskuse v různých oblastech. V průběhu let zaznamenal Srdeční rytmus významné změny, a to jak ve svém vnímání, tak ve svém dopadu na společnost. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Srdeční rytmus, analyzujeme jeho vývoj v čase a jeho relevanci dnes. Kromě toho prozkoumáme různé pohledy a přístupy, které byly v souvislosti s tímto tématem řešeny, s cílem nabídnout komplexní a obohacující vizi.

4D echokardiografie

Srdeční rytmus je pravidelné střídání systoly (tj. stažení srdeční svaloviny) a diastoly (tj. uvolnění stahu svaloviny).[1]

Fyziologický rytmus

Sinusový rytmus na 12-svodovém EKG

Za normálních okolností je srdeční rytmus určován sinoatriálním uzlem (nodus sinoatrialis) umístěným ve stěně pravé síně. V tomto uzlu dochází k nejrychlejší změně napětí mezi vnitřním a vnějším prostředím srdečních buněk, což vede k vyvolání tzv. srdečního akčního potenciálu. Z uzlu se pak tento vzruch šíří převodním systémem srdečním na pracovní myokard.[2] Kvůli tomu, že sinoatriální uzel udává rytmus celé srdeční akci, se označuje jako pacemaker, a jeho rytmu se říká sinusový rytmus. Na elektrokardiogramu nacházíme pravidelný rytmus, normálně v klidových podmínkách s frekvencí 60 až 90 akcí za minutu, s vlnou P, která odpovídá stahu aktivitě předsíní a je s jistým zpožděním následovaná komplexem QRS, který odpovídá aktivitě srdečních komor.

Patologie

Rytmus ovšem nemusí vznikat pouze v sinoatriálním uzlu. Buňky schopné spontánní depolarizace (tj. samovolného vzniku akčního potenciálu) jsou přítomny i jinde. Tzv. sekundárním pacemakerem je atrioventrikulární uzel (nodus atrioventricularis) umístěný v Kochově trojúhelníku. Za terciární pacemaker pak považujeme srdeční komory.

Patologické rytmy srdce jsou:[3]

  • junkční rytmus – zde rytmus vzniká v místě převodního systému mezi síněmi a komorami (oblast tzv. atrioventrikulární junkce)
  • idioventrikulární rytmus – rytmus vzniká ve svalovině komor
  • fibrilace síní – chaotický pohyb svaloviny síní, který je nepravidelně převáděn na svalovinu komor (zpravidla rychleji, ale díky atrioventrikulárnímu spojení často s fyziologickou frekvencí 60-90 stahů/min)
  • flutter síní – velmi rychlý pravidelný pohyb svaloviny síní vznikající obíháním vzruchu po abnormálních drahách v síních (tzv. reentry)

Odkazy

Reference

  1. ↑ VOKURKA, Martin; HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha: Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1. 
  2. ↑ TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. Kapitola 6.3.2 Řízení srdeční frekvence, s. 216–235. 
  3. ↑ HAMAN, Petr. Výukový web EKG . Plzeň: . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-11. 

Související články

Použitá literatura

  • VOKURKA, Martin; HUGO, Jan. Velký lékařský slovník. 7. vyd. Praha: Maxdorf, 2007. ISBN 978-80-7345-130-1. 
  • TROJAN, Stanislav. Lékařská fyziologie. 4. vyd. Praha: Grada, 2003. 772 s. ISBN 80-247-0512-5. 
  • HAMAN, Petr. Výukový web EKG . Plzeň: . Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-11. 

Externí odkazy

Poruchy srdečního rytmu
Odchylky sinusového rytmu
Bradykardie a poruchy vedení vzruchu
Extrasystoly

supraventrikulární extrasystoly • komorové extrasystoly

Supraventrikulární tachykardie
Komorové tachykardie a fibrilace
Náhradní rytmy
Ostatní