V tomto článku se bude věnovat tématu Sociální etika, které bylo předmětem zájmu a studia v různých oblastech poznání. Sociální etika je téma, které vzbuzuje zvědavost a debatu mezi odborníky a fanoušky, protože jeho význam přesahuje geografické a časové hranice. V průběhu historie byl Sociální etika předmětem analýzy a reflexe, generující protichůdné a obohacující názory. V tomto smyslu je nezbytné prohloubit naše chápání a hodnocení, abychom pochopili jeho dopad na společnost a na rozvoj myšlenek a znalostí. Prostřednictvím vyčerpávající analýzy se snažíme osvětlit klíčové aspekty Sociální etika, prozkoumat jeho důsledky a možné budoucí vyhlídky.
Sociální etika je druh etiky, který se zabývá obecným blahem. Z hlediska sociální etiky má každý člověk žijící ve společnosti nebo společenství právo očekávat přiměřenou pomoc od ostatních členů společnosti, případně společenství a zároveň povinnost svými činy (nikoliv pouze gesty a slovy) sám přiměřeně ve jménu dobra pomáhat jejím jednotlivým členům nebo širším skupinám i ve prospěch dobra společnosti nebo společenství obecně. Z hlediska křesťanské etiky a křesťanské nauky o společnosti je péče o společnost zároveň péčí o vlastní blaho, o blaho bližních i snahou o uskutečnění onoho posledního určení, do jehož služby je povolán každý člověk, každá společnost a lidstvo jako celek, tj. uskutečnění Božího království na Zemi coby pokračování člověka v Božím plánu stvoření a spásy pro veškeré lidstvo v duchu transendentního (neboli sebepřesažného) rozměru člověka.[1]