Tento článek prozkoumá téma Rudolf Růžička (semitolog) do hloubky, analyzuje jeho různé aspekty a jeho relevanci dnes. Rudolf Růžička (semitolog) je téma, které upoutalo pozornost odborníků a společnosti obecně a vyvolalo diskuse, úvahy a akce k jeho řešení. V průběhu historie byl Rudolf Růžička (semitolog) předmětem studií, výzkumů a kontroverzí, což dokazuje jeho význam v různých oblastech. Tento článek si klade za cíl analyzovat a prezentovat různé pohledy na Rudolf Růžička (semitolog) s cílem poskytnout komplexní a obohacující vizi na toto téma.
Profesor PhDr. Rudolf Růžička | |
---|---|
Narození | 6. listopadu 1878 Praha ![]() |
Úmrtí | 23. srpna 1957 (ve věku 78 let) Praha ![]() |
Povolání | orientalista, vysokoškolský učitel a arabista |
Národnost | česká |
Alma mater | Univerzita Karlova |
Témata | orientalistika, arabistika a semitské jazyky |
Příbuzní | sourozenci: Stanislav Růžička, Eleonora Paulová |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Rudolf Růžička (6. listopadu 1878 Praha[1] – 23. srpna 1957 Praha) byl český orientalista a semitolog, vysokoškolský profesor.
Narodil se v rodině inkasisty Františka Růžičky (1838) a jeho ženy Barbory rozené Taflové (1842). Měl pět sourozenců: Elišku (1867), Františka (1869), Stanislava (1872–1946), eubiotičku Eleonoru Paulovou (1880–1940) a Ludvíka (1882).[2]
Po maturitě na gymnáziu v Praze (1898) studoval klasickou a semitskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (FF UK).[1]
Od roku 1901 působil na gymnáziích Praze a v Českých Budějovicích a v letech 1906–1907 byl jako stipendista rakouského ministerstva na univerzitách ve Štrasburku a v Berlíně. Roku 1909 habilitoval na FF UK pro obor semitské filologie. Roku 1923 byl jmenován řádným profesorem semitských jazyků.
Zabýval se hlavně srovnávací fonetikou semitských jazyků a věnoval pozornost i kulturní antropologii zejména doby Muhammadovy. Jeho rozsáhlá monografie Duraid ben As-Simma je věnována jednomu z nejvýznamnějších oponentů Muhammadových a přináší překlady jeho básní i ukázky z další dobové arabské poezie.
Přednášel hebraistiku, aramejštinu, syrštinu, klasickou i hovorovou arabštinu, starou etiopštinu, semitskou epigrafiku a srovnávací semitistiku. Na FF UK vybudoval semitologický ústav s rozsáhlou knihovnou a publikoval řadu významných prací. Roku 1927 se podílel na založení Orientálního ústavu a byl mezi jeho prvními členy.[3]
Publikoval mj. v Biblische Zeitschrift, Zeitschrift für Assyriologie, Orientalistische Literaturzeitung, Zeitschrift für Semitistik, Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes, Journal Asiatique.[3]
Pohádka o Nfésovi – neznámý autor tripolský; z arabštiny; in 1000 nejkrásnějších novel... č. 47. Praha: J. R. Vilímek, 1913