Následující článek prozkoumá dopad Roscelin z Compiègne na současnou společnost. Roscelin z Compiègne je v průběhu let tématem zájmu a diskusí, které mezi odborníky a širokou veřejností vytváří protichůdné názory. Tato postava/osoba/téma zanechala nesmazatelnou stopu v populární kultuře, politice, ekonomice a mnoha dalších aspektech moderní společnosti. Prostřednictvím podrobné analýzy se pokusíme osvětlit vliv Roscelin z Compiègne v různých oblastech a také prozkoumat jeho relevanci v současném kontextu. Budou se zabývat různými pohledy a předloženy argumenty, které vybízejí k zamyšlení a debatě na toto téma.
Roscelin z Compiègne | |
---|---|
Narození | 1050 Compiègne |
Úmrtí | 1121 (ve věku 70–71 let) Besançon |
Povolání | filozof a teolog |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Roscelin z Compiègne (kolem 1050, Compiègne – kolem 1121, Besançon) byl francouzský teolog a scholastický filosof, považovaný za zakladatele či předchůdce krajního nominalismu.
O Roscelinově životě je známo velmi málo, vesměs z nepřímých zdrojů. Narodil se jako Jean Roscelin (Roscellinus) patrně v Compiègne (asi 100 km SV od Paříže) a studoval v Soissons a v Remeši. Byl kanovníkem a přednášel na katedrálních školách ve svém rodném městě, později v Tours, v Loches a konečně v Besançonu, kde také zemřel. V Loches (blízko Tours) byl také učitelem Pierre Abélarda, který je jeho nejznámějším žákem a nejpřísnějším kritikem.
Podle údajů svých odpůrců Roscelin tvrdil, že skutečné jsou jen jednotlivé osoby a věci, kdežto obecné pojmy, druhy a rody (například „člověk“) jsou jen slova, jež žádnou skutečnost neoznačují. Podle Abélarda je to učení teologicky nepřijatelné, neboť by znamenalo, že Boží Trojice není skutečná a tvoří ji tři bohové (tritheismus). Toto učení bylo skutečně na synodě v Soissons (1090–1093) odsouzeno jako heretické a Roscelin se jej přísežně odřekl, nemáme však žádný doklad, že by je byl skutečně hlásal.[1]
Z Roscelinova písemného díla – pokud nějaké napsal – se zachoval jen velmi ostrý dopis Abélardovi, který byl patrně – spolu s Anselmem – jeho hlavním odpůrcem a zasazoval se o jeho odsouzení a potrestání. Roscelin však roku 1098 předložil své učení papeži Urbanovi II., který na něm nic špatného neshledal. V dobové diskusi se však Roscelin s krajním nominalismem někdy spojuje. Ve středověku byl Roscelinův vliv malý, upozornil na něho teprve Victor Cousin, který jej mylně pokládal za předchůdce kritického racionalismu.[1]