Tento článek se bude zabývat Rolf Hochhuth, což je dnes velmi důležité téma, které vyvolalo širokou debatu v různých oblastech. Rolf Hochhuth je komplexní téma, které svým dopadem na společnost přitahuje pozornost odborníků, vědců i laické veřejnosti. V tomto smyslu bude Rolf Hochhuth podrobně analyzován, zkoumáme jeho různé aspekty, jeho vývoj v čase a důsledky, které má na životy lidí. Kromě toho budou přezkoumány různé názory týkající se Rolf Hochhuth, aby bylo možné nabídnout komplexní pohled na toto téma a podpořit obohacující debatu.
Rolf Hochhuth | |
---|---|
![]() | |
Narození | 1. dubna 1931 Eschwege |
Úmrtí | 13. května 2020 (ve věku 89 let) Berlín |
Místo pohřbení | Alter St.-Matthäus-Kirchhof |
Povolání | dramatik, spisovatel, lektor, scenárista a publicista |
Témata | německá literatura, drama a publicistika |
Ocenění | Cena sourozenců Schollových (1980) Literární cena Elisabeth Langgässerové (1991) Cena Cicero Rednerpreis (2002) |
Manžel(ka) | Marianne Hochhuth |
Děti | Martin Hochhuth |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rolf Hochhuth (1. dubna 1931, Eschwege, Německo –13. května 2020, Berlín[1]) byl německý spisovatel a dramatik, který žil převážně ve Švýcarsku.
Kontroverzním se Hochhuth stal jako autor her, když se již v 60. letech pokusil v rámci vyrovnávání se s minulostí zdůrazňovat téma nacistické minulosti Německa.
Kritiky se mu dostalo i později, zejména po roce 2000, v důsledku jeho hry McKinsey kommt, do které zabudoval několik pasáží umožňujících jejich interpretaci jako souhlas s výzvou k vraždě (jednalo se o srovnání prezidenta Deutsche Bank Josefa Ackermanna s osobnostmi jako Alfred Herrhausen, Hanns-Martin Schleyer a Jürgen Ponto, kteří byli zavražděni teroristickou organizací Frakce Rudé armády). Kontext těchto pasáží je však sporný.[2]
Hochhuth je dále znám jako přítel Davida Irvinga, kterého dokonce obhajoval během jeho procesů,[3] což vyvolalo řadu negativních ohlasů. Známý publicista Ralph Giordano označil Hochhuthovy výroky jako největší zklamání posledních 60 let a Paul Siegel, prezident Zentralrat der Juden in Deutschland, mu předhodil, že sám holokaust popírá.[4] Hochhuth až později své výroky vzal zpět.