V moderním světě se Rejskovití stal tématem velkého zájmu a debat. Od svého vzniku až po dopad na dnešní společnost byl Rejskovití předmětem studia a analýzy odborníků v různých oblastech. Jeho význam přesahuje hranice a kultury, protože jeho vliv je pociťován ve všech oblastech každodenního života. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Rejskovití, od jeho počátků až po jeho dnešní vývoj. Prostřednictvím přísné a podrobné analýzy se budeme snažit lépe porozumět důležitosti Rejskovití v dnešní společnosti a její projekci do budoucna.
![]() | |
---|---|
![]() | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | savci (Mammalia) |
Řád | hmyzožravci (Eulipotyphla) |
Čeleď | rejskovití (Soricidae) G. Fischer, 1814 |
Podčeledi | |
| |
Sesterská skupina | |
ježkovití (Erinaceidae) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rejskovití (Soricidae) je čeleď řádu Eulipotyphla, zahrnující okolo 376 druhů vyskytujících se na všech kontinentech kromě Austrálie a Jižní Ameriky. Obecně se tito drobní hmyzožravci, z nichž bělozubka nejmenší s hmotností pouhé 2 g je považována za nejmenšího savce, orientují hlavně pomocí čichu a sluchu. Aktivní jsou především v noci a úkryty si vyhledávají pod zemí. Jejich potravou jsou hlavně drobní bezobratlí, občas se vyskytuje kanibalismus. Řada druhů je chráněna zákonem. Rejsci mají velmi rychlý metabolismus.[1]
V české fauně je čeleď zastoupena sedmi druhy: rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek malý (Sorex minutus), rejsek horský (Sorex alpinus), rejsec vodní (Neomys fodiens), rejsec černý (Neomys anomalus), bělozubka šedá (Crocidura suaveolens) a bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon).
Všichni rejskovití trpí v přírodě řadou ektoparazitů (blechami, vešmi, klíšťaty[1] – klíšťatovitými i tzv. měkkými klíšťaty).