Průjem

Průjem (diarea, diarrhea, diarrhoea) je porucha zažívání, která se projevuje častým vyprazdňováním řídkých exkrementů. Průjem je definován jako neformovaná stolice více než 3× za den, případně vodnatá stolice s překotným vyprázdněním a s přetrvávajícím nutkáním na stolici.^[1]

Střevem proteče denně asi 9 litrů tekutiny. Z toho jsou 2 l normálním per orálním příjmem, 7 l vzniká sekrecí slinných žláz, žaludku, pankreatu, jater, žluči a střevního sekretu. Tekutina je z 90 % zpětně vstřebávána v tenkém a z 8 % v tlustém střevě, takže denní obsah vody ve stolici je pouze 100–200 ml tekutin. Transport tekutiny ze střeva probíhá pasivně podél osmotického gradientu, který je stanoven obsahem střeva, elektrolyty a dalšími osmoticky aktivními látkami (cukry, aminokyseliny). Sodík (Na⁺) je aktivně zpětně vstřebáván a chloridy jsou naopak vylučovány do střevního lumen.

Mechanismus vzniku průjmu může být různý:

• Osmotický průjem je vyprovokován hromaděním osmoticky aktivních látek v lumen, díky tomu dochází k fyzikálně-chemickému přestupu vody do střevního lumen. To vede jednak k vodnaté konzistenci střevního obsahu a jednak k tomu, že je zrychleno vyprazdňování. Nejčastěji je osmotický průjem vyvolán následujícími faktory:
  • Požití osmoticky aktivních a špatně vstřebatelných roztoků, např. některá dietní sladidla nebo osmotická projímadla.
  • Poruchy funkce některých střevních enzymů zajišťujících transport některých látek ze střevního lumen.
  • Poruchy disacharidáz. Zejména je poměrně častá porucha laktázy, která se projevuje netolerancí mléka, resp. mléčného cukru laktóza.
  • Snížení střevní plochy schopné transportu látek, například po chirurgickém odnětí části střeva.
• Sekreční průjem je způsoben tím, že jsou do lumen střeva zvýšenou měrou secernovány některé látky, které doprovází i voda. Nejčastěji je sekreční průjem vyvolán následujícími faktory:
  • Některé bakteriální toxiny (enterotoxiny).
  • Infekce některými enteroviry.
  • Porucha vstřebávání žlučových kyselin nebo tuků, které v distálních partiích vede ke dráždění střeva.
  • Dráždivá projímadla typu ricinový olej.
  • Působení některých hormonů, např. serotonin.
  • Zvažuje se i porucha autonomní nervové signalizace, ke které může dojít v důsledku autonomní neuropatie např. u nekompenzovaného diabetu.
• Průjem při akutním postižení struktury střevní stěny se objevuje obvykle u zánětlivých stavů, při kterých dochází k výrazným změnám střevní stěny:
  • Idiopatické střevní záněty (Crohnova choroba, ulcerózní kolitida).
  • Některé střevní infekce (salmonelóza)
  • Střevní parazitózy
  • Ischemické změny střevní stěny.
• Průjem při zvýšené filtraci tekutiny do střeva se objevuje při zvýšeném tlaku krve či lymfy ve střevní stěně. Takové podmínky nastanou zejména při následujících stavech:
  • Parciální střevní obstrukce vede ke zvýšení tlaku v lumen střeva. Tlak se přenáší i na střevní stěnu a ta se "ždíme".
  • Portání hypertenze, při které se do střevní stěny propaguje vyšší tlak z portálního řečiště.
• Průjem ze zvýšené motility je průjem v důsledku zrychleného posunu tráveniny střevem. Nejčastěji je takový průjem způsoben následujícími stavy:
  • Stav po resekci žaludku, při kterém trávenina příliš rychle opouští zbytek žaludku.
  • Syndrom dráždivého tračníku.

Podle doby průběhu se průjem dělí na akutní a chronický. Akutní průjem trvá obvykle 2–3 dny, jako horní hranice se stanovují 2–4 týdny. Nejčastější příčinou průjmu je infekce nebo nesnášenlivost některých potravin. Infekční průjem obvykle začíná nevolností a zvýšením teploty, pak se přidá bolest břicha a průjem. Ten přechází z kašovité ve vodovou až stříkavou stolici (obtížně zadržitelnou). Stolice může obsahovat hlen, či krev. Naproti tomu průjmy způsobené bakteriálními, či jinými toxiny v jídle nastupují rychleji a začínají přímo zvracením či průjmem. Trvá-li průjem déle, hovoří se o chronickém průjmu.^[1]

V zemích s nízkou úrovní hygieny mnohé turisty postihne takzvaný cestovatelský průjem infekčního původu. Některé oblasti jsou tímto onemocněním natolik proslulé, že má i lokální názvy, například faraonova kletba či faraonova pomsta v Egyptě nebo Montezumova pomsta v Mexiku. Prevencí je nekonzumovat místní potraviny, které nelze uvařit nebo oloupat, včetně ledu do nápojů.^[2]

Akutní průjem obvykle nevyžaduje zásadní terapii, pouze u dětí a u starších lidí je vyšší riziko dehydratace, tedy je třeba nemocného hydratovat ústy (perorálně) nebo i parenterálně (nitrožilně). Protože při průjmu dochází nejen ke ztrátám vody, ale i ke ztrátě některých elektrolytů, zejm. draslíku, je třeba tyto ztráty hradit. Déle trvající průjmy vyžadují pátrání po vyvolávajícím faktoru a jeho terapeutickém ovlivnění, pokud je to samozřejmě možné.^[1]

V rámci běžné léčby můžeme narazit na tři typy přípravků proti průjmu, a to na střevní antiseptika určená k léčbě průjmů infekčního původu, střevní adsorbencia určená k léčbě průjmů způsobených otravou a střevní antimotilika, která sice nemají reálný terapeutický účinek, avšak jsou schopna eliminovat potřebu se vyprázdnit díky utlumení střevní peristaltiky.^[3]

• Dehydratace
• Rehydratační roztok
• Gastroenteritida
• Stolice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu průjem na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo průjem ve Wikislovníku

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.