Pavel Janoušek

V tomto článku se budeme zabývat významem Pavel Janoušek v každodenním životě a prozkoumáme jeho význam v různých aspektech naší společnosti. Od svého dopadu na ekonomiku až po svůj vliv na populární kulturu, Pavel Janoušek hraje zásadní roli ve způsobu, jakým interagujeme se světem kolem nás. Prostřednictvím podrobné analýzy prozkoumáme, jak se Pavel Janoušek vyvíjel v průběhu času a jak nadále formuje naše jednání a rozhodnutí v současnosti. Kromě toho prozkoumáme budoucí vyhlídky Pavel Janoušek a jak se může v budoucnu změnit jeho relevance. Tento článek si klade za cíl poskytnout široký a podrobný přehled o důležitosti Pavel Janoušek a vyzývá čtenáře, aby se zamysleli nad jeho dopadem na jejich vlastní životy.

ikona
Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.
prof. PhDr. Pavel Janoušek, DSc.
Pavel Janoušek (16. května 2013)
Pavel Janoušek (16. května 2013)
Narození26. března 1956 (69 let)
Praha
Povoláníspisovatel, architekt, literární historik, kritik, literární kritik, teatrolog, bohemista a literární vědec
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pavel Janoušek (* 26. března 1956, Praha) je český literární a divadelní vědec. Zabývá se teorií, historií i lexikografií české literatury a divadla, zvláště dramatu a prózy 20. století. Systematicky se věnuje také literární kritice. 

Život

V letech 1971–1975 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze (obor propagační grafika a velkoplošná reklama), následně v r. 1975–1980 na FF UK v Praze (obory čeština, výtvarná výchova, divadelní a filmová věda).

Po studiích začal působit v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR (tehdy Ústav pro českou a světovou literaturu AV ČR), mezi roky 1984–1987 nejprve jako odborný pracovník, od roce 1987 jako vědecký pracovník oddělení teorie literatury. Od roku 1990–1999 zastává místo vedoucího oddělení současné literatury, respektive oddělení pro výzkum literatury 20. století a literatury současné. V období 1993–1999 byl zástupcem ředitele, 1999–2011 ředitelem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. V letech 1999–2001 a 2010–2013 byl členem Vědecké rady Akademie věd ČR, v letech 2013–2017 byl členem její Akademické rady, kde měl na starosti zejména propagaci a popularizaci vědy.

V prosinci 1989 patřil mezi zakladatele Obce spisovatelů. V roce 1990 spolu s dalšími založil literární časopis Tvar a stal se předsedou jeho redakční rady. Od roku 1993 je předsedou občanského sdružení Klub přátel Tvaru, které tento časopis vydává. Od sklonku osmdesátých let vyučuje na vysokých školách, zejména na Filozofické fakultě UK (divadelní věda 1988–1989 a od 2007), ale i fakultě pedagogické pražské (1999–2009) a ústecké 2010–2013). Od roku 2009 pak soustavně působí rovněž na Divadelní fakultě AMU.

Čtyřsvazkové Dějiny české literatury 1945–1989, jež vypracoval tým vedený Pavlem Janouškem, obdržely Hlávkovu cenu za nejlepší publikaci v oblasti humanitních věd za rok 2008. Tematicky jim předcházejí opět kolektivní Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava z roku 2022. Monografie Ten, který bude byla v roce 2014 nominována na cenu Magnesia Litera za literaturu faktu. V roce 2018 obdržel nejvýznamnější vědecký grant v České republice, Akademickou prémii (Praemium Academiae). Jako literární kritik používal řadu pseudonymů, zejména Alois Burda a Eliška F. Juříková.

Jeho manželkou je středoškolská profesorka Jiřina Janoušková.

Akademické funkce

Pavel Janoušek zastává, či v minulosti zastával mimo jiné tyto akademické funkce:

Ocenění

  • 2024 – Čestná oborová medaile Josefa Dobrovského za zásluhy ve filologických a filosofických vědách[1]

Bibliografie

  • Rozměry dramatu. Autorský subjekt a vývojové proměny poetiky českého meziválečného dramatu. Praha: Panorama 1989, 307 s.
  • Studie o dramatu. Drama jako literární fakt. Interní subjekt v dramatu. Čapkova poetika v dramatu a „nepovedené“ konce jeho her. Geneze norem (Poetika budovatelského dramatu). Praha: Ústav pro českou a světovou literaturu Akademie věd ČR] – H & H 1993, 154 s.
  • Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 1, A–L, Praha: Brána 1995. , reedice 1998, 551 s.
  • Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Díl 2, M]–Ž. Praha: Brána, Knižní klub 1998. , 791 s.
  • Time-out aneb Mé kritické pokusy, bláboly a omyly z let 1987-1999. Brno: Host 2001, 141 s.
  • Poslední súd aneb Můj život v kritice. , Olomouc: Votobia, 2001, 190 s.
  • Dějiny české literatury 1945–1989, svazek I (1945–1948). , Praha: Academia 2007, 432 s.
  • Dějiny české literatury 1945–1989, svazek II (1948–1958). , Praha: Academia 2007, 560 s.
  • Dějiny české literatury 1945–1989, svazek III (1958–1969). , Praha: Academia 2008, 688 s.
  • Dějiny české literatury 1945–1989, svazek IV (1968–1989). , Praha: Academia 2008, 978 s.
  • Ivan Vyskočil a jeho neliteratura, Brno: Host 2009, 384 s.
  • Hravě i dravě. Kritikova abeceda, Praha: Academia 2009, 364 s.] 13.  
  • Přehledné dějiny české literatury 1945-1989. , Praha: Academia 2012, 487 s.
  • Černá kočka. Subjekt znalce v myšlení o literatuře a jeho komunikační strategie. Praha: Academia 2012, 279 s.15.  
  • Ten, který byl. Vladimír Macura mezi literaturou, vědou a hrou. Úvod povahopisný. Praha: Academia 2012, 564 s.
  • Pavel Janoušek ...a další studie. Praha: Academia 2018, 312 s.
  • Dějiny české literatury v Protektorátu Čechy a Morava, , Praha: Academia 2022, 735 s.
  • Směšné lásky a nelásky dramatika Viktora Dyka, Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, Institut umění – Divadelní ústav, 2024, 165 s.

Odkazy

Reference

  1. ↑ DUPALOVÁ, Zuzana. Čtyři badatelé, kteří posouvají hranice vědy, převzali oborové medaile AV ČR. avcr.cz . Akademie věd České republiky, 2024-09-10 . Dostupné online. 

Externí odkazy