V dnešním světě je Papežská biblická komise tématem, které upoutalo pozornost mnoha lidí v různých částech světa. Od svého vlivu na společnost až po vliv na populární kulturu se Papežská biblická komise stal tématem zájmu pro ty, kteří chtějí lépe porozumět světu kolem sebe. Jak se Papežská biblická komise neustále vyvíjí a mění, je zásadní prozkoumat jeho mnoho aspektů a pochopit, jak ovlivňuje náš každodenní život. V tomto článku se budeme zabývat různými aspekty souvisejícími s Papežská biblická komise a analyzovat jeho důležitost v různých kontextech.
Papežská biblická komise | |
---|---|
![]() | |
Pontificia Commisio de re biblica | |
„podporovat správný rozvoj biblických studií a nabízet svůj důležitý přínos magisteriu církve při interpretaci Svatého Písma.[1]“ | |
Založeno | 30. října 1902 |
Je součástí | Kongregace pro nauku víry |
Adresa | Palazzo del Sant'Uffizio 00120 Città del Vaticano |
Prezident | Gerhard Ludwig kardinál Müller |
Sekretář(i) | |
Informace o komisi na vatican.va | |
Dikasterium Římské kurie |
Papežská biblická komise (it. Pontificia commissione biblica) je komise pracující v Římské kurii, která je součástí Kongregace pro nauku víry, jejímž úkolem je rozvoj a dohled nad biblickými studii.
V roce 1902 založil papež Lev XIII. papežskou biblickou komisi (Commissio Pontificia de Re Biblica)[2] s velmi širokými kompetencemi. Ty ještě rozšířil papež Pius X., který dal komisi právo udělovat kanonické tituly licenciátu a doktorátu v biblických vědách[3] Svou nynější podobu dostala komise po 2. vatikánském koncilu, v roce 1971[4].
V čele komise stojí její prezident, kterým je prefekt Kongregace pro nauku víry. Jemu pomáhá sekretář (viceprezident), vybíraný z dvaceti členů komise. Členy komise jmenuje papež na návrh předsedy na dobu pěti let, s možností dalšího jmenování.