Pákistánská armáda

V tomto článku prozkoumáme široké a rozmanité téma Pákistánská armáda. Od jeho počátků až po jeho aktuálnost dnes se vydáme na fascinující cestu, která nám umožní lépe porozumět tomuto důležitému tématu. Během několika následujících řádků budeme analyzovat různé aspekty související s Pákistánská armáda, jako je jeho dopad na společnost, jeho vývoj v čase a možné důsledky, které má pro budoucnost. Pákistánská armáda je bezpochyby fascinující téma, které vzbuzuje zájem lidí všech věkových kategorií a prostředí, a tento článek se snaží ponořit do jeho významu a relevance.

Pákistánská armáda
Znak pákistánské armády
Znak pákistánské armády
Založeno14. srpna 1947
StátPákistán Pákistán
Barvyzelená, bílá
Úlohapozemní válka
VýročíDen obrany – 6. září
Velení
Vrchní velitelÁrif Alví
Předseda Výboru náčelníků štábůSahir Shamshad Mirza
Náčelník štábu armádyAsim Munir
Stav
Aktivních vojáků560 000 vojáků z povolání
185 000 vojáků Národní gardy
16 500 občanských zaměstnanců
Rezervistů550 000

Pákistánská armáda (urdsky پاکستان فوج‎) je pozemní armádní složka a největší složka pákistánských ozbrojených sil. Vrchním velitelem armády je pákistánský prezident. Armádě velí náčelník generálního štábu Asim Munir. Armáda byla založena v srpnu 1947 poté, co Pákistán získal nezávislost na Spojeném království.[1] Podle statistik Mezinárodního institutu pro strategická studia má pákistánská armáda přibližně 560 000 aktivních příslušníků, kteří jsou podporováni pákistánskou armádní zálohou, Národní gardou a civilními ozbrojenými silami.[2] Pákistánští občané se mohou dobrovolně přihlásit k vojenské službě po dosažení 16 let věku, ale v souladu s pákistánskou ústavou nemohou být nasazeni do boje do dosažení 18 let věku.

Hlavním cílem a ústavním posláním pákistánské armády je zajistit národní bezpečnost a národní jednotu Pákistánu tím, že jej bude bránit proti jakékoli formě vnější agrese nebo hrozbě války. Pákistánská federální vláda ji také může požádat o reakci na vnitřní hrozby v rámci svých hranic.[3] Během událostí vnitrostátních a mezinárodních katastrof a mimořádných událostí provádí pákistánská armáda humanitární záchranné operace a aktivně se účastní mírových misí s mandátem Organizace spojených národů (OSN). Pákistánská armáda sehrála významnou roli při záchraně uvězněných amerických vojáků, kteří si vyžádali síly rychlé reakce během operace Gothic Serpent v Somálsku. Jednotky pákistánské armády byly také přítomny jako součást větší koalice OSN a NATO během bosenské a větších jugoslávských válek.[4]

Pákistánská armáda, vedle pákistánského námořnictva a pákistánského letectva, tvoří hlavní složku ozbrojených sil v zemi. Je dobrovolnickou jednotkou, která prošla rozsáhlými boji během tří velkých válek s Indií, několika pohraničními střety s Afghánistánem a také se účastní dlouhotrvajícího povstání v Balúčistánu, proti kterému bojuje od roku 1948.[5] Od 60. let 20. století byly jednotky armády opakovaně nasazovány v arabských státech během událostí arabsko-izraelských válek a také na pomoc během první války v Perském zálivu.

Velitelství strategických sil

Velitelství strategických sil pákistánské armády je odpovědné za řízení pozemních jaderných střel.[6][7]

Velitelství strategických sil zahrnuje 21. a 22. dělostřeleckou divizi. Divize jsou vyzbrojeny balistickými raketami krátkého a středního doletu Ghauri, Ghaznavi a Shaheen.[8][9]

Seznam velitelů od vzniku Pákistánu

Pořadí Hodnost Jméno Nástup Odchod
1. Generál Frank Messervy 15. srpna 1947 10. února 1948
2. Douglas Gracey 11. února 1948 16. ledna 1951
3. Polní maršál Muhammad Ayub Khan 17. ledna 1951 27. října 1958
4. Generál Muhammad Musa 27. října 1958 17. září 1966
5. Yahya Khan 18. září 1966 20. prosince 1971
6. Generálporučík Gul Hassan Khan 20. prosince 1971 3. března 1972
7. Generál Tikka Khan 3. března 1972 1. března 1976
8. Muhammad Zia-ul-Haq 1. března 1976 17. srpna 1988
9. Mirza Aslam Beg 17. srpna 1988 16. srpna 1991
10. Asif Nawaz Janjua 16. srpna 1991 8. ledna 1993
11. Abdul Waheed Kakar 11. ledna 1993 12. ledna 1996
12. Jehangir Karamat 12. ledna 1996 6. října 1998
13. Parvíz Mušaraf 6. října 1998 29. listopadu 2007
14. Ashfaq Parvez Kayani 29. listopadu 2007 29. listopadu 2013
15. Raheel Sharif 29. listopadu 2013 29. listopadu 2016
16. Qamar Javed Bajwa 29. listopadu 2016 29. listopadu 2022
17. Asim Munir 29. listopadu 2022 úřadující

Hlavní bojové tanky

Jméno Obrázek Výroba Množství
VT-4 ČínaČína Čína 176
Al-Khalid PákistánPákistán PákistánČínaČína Čína 600
T-80UD UkrajinaUkrajina Ukrajina 320[10]
Al-Zarrar PákistánPákistán PákistánČínaČína Čína 750
Typ 85 ČínaČína Čína 410
Typ 69 ČínaČína Čína 400
T-55 Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz 336
Typ 59 ČínaČína Čína 600


Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pakistan Army na anglické Wikipedii a Сухопутные войска Пакистана na ruské Wikipedii.

  1. ↑ A History of the Pakistan Army: Wars and Insurrections - Brian Cloughley - Google Books. web.archive.org . 2023-02-05 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-02-05. 
  2. ↑ The Military Balance 2021. web.archive.org . 2022-01-21 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-01-21. 
  3. ↑ Chapter 2: "Armed Forces." of Part XII: "Miscellaneous". web.archive.org . 2015-03-21 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-03-21. 
  4. ↑ HARPER, Stephen. Screening Bosnia: Geopolitics, Gender and Nationalism in Film and Television Images of the 1992-95 War. : Bloomsbury Publishing USA 185 s. Dostupné online. ISBN 978-1-62356-707-1. (anglicky) Google-Books-ID: C_vUDQAAQBAJ. 
  5. ↑ FAIR, C. Christine. Fighting to the End: The Pakistan Army's Way of War. : Oxford University Press 369 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-989271-6. (anglicky) Google-Books-ID: szaTAwAAQBAJ. 
  6. ↑ KHAN, Feroz. Eating Grass: The Making of the Pakistani Bomb. : Stanford University Press 550 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8047-8480-1. (anglicky) Google-Books-ID: yGgrNAsKZjEC. 
  7. ↑ Pakistan - Striking Asymmetries: Nuclear Transitions in Southern Asia - Carnegie Endowment for International Peace. web.archive.org . 2023-04-09 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-09. 
  8. ↑ Missiles of Pakistan. Missile Threat . . Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ NPEC. www.npolicy.org . . Dostupné online. 
  10. ↑ KMDB - T-80UD Main Battle Tank. web.archive.org . 2017-06-30 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-06-30. 

Externí odkazy

Pákistánské ozbrojené síly