Oswaldo Payá Sardiñas

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Oswaldo Payá Sardiñas. Od svého vzniku až po dopad na moderní společnost je Oswaldo Payá Sardiñas tématem zájmu mnoha výzkumníků a nadšenců. V průběhu let se Oswaldo Payá Sardiñas vyvíjel a přizpůsoboval kulturním, technologickým a politickým změnám a zanechal nesmazatelnou stopu v historii. Prostřednictvím tohoto článku se ponoříme do nejrelevantnějších aspektů Oswaldo Payá Sardiñas a nabídneme kompletní a detailní vizi, která čtenářům umožní lépe porozumět jeho důležitosti a relevanci v současném světě.

Oswaldo Payá Sardiñas
Narození29. února 1952
Cerro
Úmrtí22. července 2012 (ve věku 60 let)
Bayamo
Příčina úmrtísilniční dopravní nehoda
Povolánípolitik, lidskoprávní aktivista a zakladatel
Oceněnícena Homo Homini (1999)
Sacharovova cena za svobodu myšlení (2002)
Cena HazteOir.org
Nábož. vyznáníkatolická církev
DětiRosa María Payá Acevedo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oswaldo Payá Sardiñas (* 29. února, 1952 Havana – 22. července 2012 La Gavina, Bayamo, Kuba) byl kubánský politický křesťanskodemokratický aktivista. Byl považován ze nejvýznamnějšího kubánského disidenta.

V roce 2002 od Evropského parlamentu obdržel Sacharovovu cenu za svobodu myšlení. Byl opakovaně nominován na Nobelovu cenu za mír. V roce 2005 jej na tuto cenu nominoval i bývalý český prezident Václav Havel spolu s kubánským disidentem a novinářem Raúlem Riverou (nyní v exilu) a Óscarem Elíasem Biscetem.[1]

Smrt a související spekulace

Oswaldo Payá zahynul při automobilové nehodě 22. července 2012. S ohledem na jeho obavy o život a podezřelou nehodu, kterou měl pouze měsíc předtím, se poté začaly množit spekulace o politickém atentátu.[2]

Ze zabití z nedbalosti byl obviněn španělský řidič a politik Ángel Carromero, spolujezdec a předseda švédských mladých křesťanských demokratů Aron Modig byl po několika dnech zadržování propuštěn na svobodu. Carromero byl v říjnu 2012 na Kubě odsouzen ke čtyřem letům vězení. V době konání procesu byla krátkodobě zadržena známá kubánská blogerka Yoani Sánchez.

Ačkoli syn disidenta už dříve tvrdil, že auto s jeho otcem někdo záměrně vytlačil ze silnice, švédské ani španělské velvyslanectví to nepotvrdilo. Za příčinu tragické nehody kubánské ministerstvo označilo to, že řidič chybně brzdil v místě se špatným povrchem vozovky. Odhaduje se, že auto jelo rychlostí 120 kilometrů za hodinu, zatímco povolená rychlost byla poloviční.

Při nehodě v provincii Granma na východě země zahynul spolu s Oswaldem Payá další kubánský aktivista Harold Cepera. Podle zprávy ministerstva oba seděli vzadu a neměli zapnuté bezpečnostní pásy.[3]

Reference

  1. ↑ http://www.icdcprague.org/index.php?id=311&news=165
  2. ↑ Who killed Cuban dissident Oswaldo Payá? (anglicky), Washington Post, 25. 7. 2012
  3. ↑ Řidič zodpovědný za smrt kubánského disidenta Payá dostal čtyři roky, iDNES.cz, 15. 10. 2012
Nositelé Sacharovovy ceny za svobodu myšlení

Nelson Mandela / Anatolij Marčenko i.m. (1988) • Alexander Dubček (1989) • Aun Schan Su Ťij (1990) • Adem Demaçi (1991) • Matky z Plaza de Mayo (1992) • Oslobođenje (1993) • Taslima Nasrinová (1994) • Leyla Zanaová (1995) • Wej Ťing-šeng (1996) • Salima Ghezaliová (1997) • Ibrahim Rugova (1998) • Xanana Gusmão (1999) • ¡Basta Ya! (2000) • Izzat Ghazzawi / Nurit Peled-Elhanan / Zacarias Kamwenho (2001) • Oswaldo Payá Sardiñas (2002) • Kofi Annan / OSN (2003) • Běloruská asociace novinářů (2004) • Dámy v bílém / Reportéři bez hranic / Hauwa Ibrahimová (2005) • Aljaksandar Milinkevič (2006) • Salí Mahmúd Osman (2007) • Chu Ťia (2008) • Memorial (2009) • Guillermo Fariñas (2010) • Asmaa Mahfouz / Ahmed al-Senussi / Razan Zaitouneh / Ali Ferzat / Muhammad Buazízí i.m. (2011) • Nasrín Sotúdeová / Džafar Panahí (2012) • Malála Júsufzajová (2013) • Denis Mukwege (2014) • Ráif Badawí (2015) • Nadja Muradová / Lamíja Bašárová (2016) • Venezuelská demokratická opozice (2017) • Oleh Sencov (2018) • Ilham Tohti (2019) • Běloruská demokratická opozice (2020) • Alexej Navalnyj (2021) • lid Ukrajiny (2022) • Mahsá Amíníová (2023) • María Corina Machadová / Edmundo González Urrutia (2024)