V dnešním světě se Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti stal tématem velkého významu a zájmu široké škály jednotlivců a organizací. Od svého dopadu na společnost až po důsledky pro ekonomiku, Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti upoutal pozornost odborníků i běžných lidí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, od jeho vývoje v průběhu času až po jeho vliv na dnešní svět. Prostřednictvím hloubkové analýzy se budeme snažit lépe porozumět důležitosti Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti a tomu, jak utváří naši současnost a budoucnost.
Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti | |
---|---|
![]() | |
![]() Tmavě zeleně členové, světle zelené sporné území | |
Zkratka | OSKB |
Předchůdce | Taškentská smlouva |
Vznik | 15. května 1992 |
Typ | vojenský pakt |
Sídlo | ![]() |
Souřadnice | 55°47′46,68″ s. š., 37°32′7,44″ v. d. |
Úřední jazyk | ruština |
Členové |
|
Generální tajemník | Imangali Tasmagambetov |
Lídr | Alexandr Grigorjevič Lukašenko |
Oficiální web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (zkratka OSKB; rusky Организация Договора о коллективной безопасности, ОДКБ) je mezinárodní regionální organizací pro oblast obrany a bezpečnosti, která zahrnuje 6 zemí bývalého SSSR: Arménie, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Rusko a Tádžikistán.
Záměr vystoupit z tohoto vojenského paktu oznámila v červnu 2024 Arménie.[1]
Do OSKB náležel také Uzbekistán, který však své členství v roce 2012 pozastavil.[2]
OSKB je přímým následovníkem tzv. Taškentské smlouvy (o kolektivní bezpečnosti) z roku 1992, které byla 7. října 2002 v Kišiněvu dána podoba mezinárodní organizace. Ázerbájdžán a Gruzie, které také patřily mezi původní signatáře Taškentské smlouvy, neprodloužily roku 1999 své členství v tomto obranném mechanismu.[3]
Hlavními cíli organizace jsou podle článku 3 Listiny OSKB „posilování míru, mezinárodní a regionální bezpečnosti a stability a kolektivní ochrana nezávislosti, teritoriální integrity a suverenity členských států“.[3] V případě, že by došlo k vojenské agresi vůči jedné z členských zemí, jsou podle článku 4 ostatní členové povinni poskytnout jí adekvátní, i vojenskou, pomoc. Poprvé byla tato klauzule využita při protestech v Kazachstánu v lednu 2022.[4][5] Podruhé o pomoc podle této klauzule požádala Arménie během pohraničních střetů s Ázerbájdžánem v září 2022, ale nebyla jí poskytnuta.[6] Během třetí války o Náhorní Karabach Rusko také odmítlo Arménii poskytnout vojenskou pomoc[7] a pouze vyjádřilo své znepokojení nad eskalací napětí a vyhrocením konfliktu.[8]
OSKB má pozorovatelský status při Valném shromáždění OSN.[9]