Nejvyšší maršálek
V dnešním světě se Nejvyšší maršálek stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí po celém světě. Ať už kvůli svému dopadu na společnost, jeho vlivu na populární kulturu nebo jeho aktuálnosti dnes, Nejvyšší maršálek je téma, které nenechává nikoho lhostejným. Od odborníků na danou problematiku až po širokou veřejnost, každý má co říct nebo se o Nejvyšší maršálek dozvědět. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty a perspektivy související s Nejvyšší maršálek s cílem ponořit se do jeho důležitosti a lépe porozumět jeho roli v různých kontextech.
| Nejvyšší zemský maršálek Království českého | |
|---|---|
| Oberstlandmarschall Königreichs Böhmen | |
 Znak Českého království | |
 | |
| Úřadující 1913 od 1907 | |
| Členský stát |  České království |
| Sídlo | Praha |
| Jmenuje | český král |
| Funkční období | 5 let |
| První ve funkci | Jiří |
| Vytvoření | 1146 |
| Poslední ve funkci | Ferdinand Jiří z Lobkowicz |
| Zánik | 1913 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Nejvyšší zemský maršálek (německy Oberstlandmarschall), také označovaný jako nejvyšší královský či český maršálek, též nejvyšší maršálek Království českého, byl třetím nejvýznamnějším českým zemským stavovským úředníkem. Stál v čele českého zemského sněmu. Původně byl úřad společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 však svou působnost omezil pouze na Čechy. Úřad existoval od 13. století až do roku 1913.[1]
Historie
Původně byl nejvyšší maršálek dvorským úředníkem, postupně se však jeho úřad stal funkcí stavovskou. V jeho kompetenci bylo rozhodování čestných záležitostí panského stavu včetně soudnictví o čest. Od počátku 14. století se úřad dědil v rodině pánů z Lipé, kteří o něj přišli až v souvislosti s pobělohorskými konfiskacemi.[1]
V době předbělohorské byl nejvyšší maršálek třetím nejvýznamnějším úředníkem Království českého, v Markrabství moravském byl po hejtmanovi druhým nejvýznamnějším. Roku 1625 byla jeho působnost omezena pouze na Čechy, ale Obnoveným zřízením zemským mu bylo potvrzeno jeho postavení třetího úředníka v království. Úřad pak byl obsazován rodem Berků z Dubé a po jejich vymření byl obsazován volně pouze na dobu pěti let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Po josefínských reformách se z úřadu stal pouhý čestný titul. Oficiálně nejvyšší maršálek zůstal v čele českého zemského sněmu, který sice svolával panovník, ale maršálek jej zahajoval, řídil a uzavíral. Z titulu své funkce předsedal i českému zemskému výboru.[1]
Poslední nejvyšší český maršálek Ferdinand Jiří z Lobkowicz skončil v úřadu roku 1913, kdy byl anenskými patenty dočasně rozpuštěn zemský sněm (jehož byl maršálek předsedou). Do zániku monarchie roku 1918 pak už sněm nebyl obnoven a staré úřady byly nahrazeny republikánskými.
Během obřadu korunovace českých králů nosil svatováclavský meč.[2]
Seznam nejvyšších maršálků Českého království
- 1146–1148 Jiří
- 1159 Chotěbor († 12. 11. 1159)
- 1160–1165 Vojslav
- před 1167 Soběslavec
- 1171 Dlugomil
- 1175–1177 Heřman
- 1177 Dluhomil
- 1180 Protiva
- 1185–1187 Jindřich
- 1216–1222 Jindřich I. z Hradce (kolem 1160 – 1237)[3]
- 1222 Častolov ze Žitavy (před 1200 – asi 1253)
- 1224 Diviš
- 1228 Držislav
- 1253–1277 Zdislav
- 1255–1262 (3. nebo 4. 6.) Vok I. z Rožmberka († 3. 6.[4][5] nebo 4. 6.[zdroj?] 1262 Štýrský Hradec)
- 1263–1267 Jindřich z Lichtenburka (Hynek z Lichtenburka) († 1296)
- 1267–1275 Purkart z Janovic († po 1289)
- 1277–1279 Bavor II. ze Strakonic[6]
- 1288 Vítek z Hluboké
- 1289 Albrecht ze Žeberka
- 1293 Mikuláš I. Opavský[6] (kolem 1255 – červenec 1318 Brno)
- 1305–1307 Dobeš z Bechyně († 1307)
- 1308–1317 Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – poprvé
- 1317 Konrád z Buchsessu
- 1318 Vilém Zajíc z Valdeka († 1319)
- 1319–1329 (26. 8.) Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – podruhé
- 1330–1336 Jindřich z Lipé († 1336)
- 1340[7]–1347 Bertold z Lipé († 1347)
- 1347–1348 Jindřich III. z Lipé
- 1349–1363 Čeněk z Lipé († 1363)
- 1371 Jindřich III. z Lipé
- 1376–1385 Hynek z Lipé
- 1389–1397[8] Jindřich III. z Lipé na Templštejně
- 1414–1415 Hanuš z Lipé († 1415)
- 1417–1424[9] Jindřich IV. z Lipé na Templštejně
- 1436–1449 Bertold z Lipé na Moravském Krumlově
- 1452–1473 Jindřich z Lipé na Moravském Krumlově
- 1475–1483 Bertold z Lipé († 1483)
- 1483–1490 Vilém II. z Pernštejna na Helfštýně (1435 – 8. 4. 1521 Pardubice)[10]
- 1500–1506 Bertold z Lipé
- 1508–1513 Jindřich z Lipé na Moravském Krumlově[11]
- 1516[12]–1541 Jan z Lipé na Moravském Krumlově († 1541)
- 1541–1562 Bertold z Lipé na Moravském Krumlově
- 1562–1589 Čeněk z Lipé na Hodoníně († 1589)
- 1589–1598 (23. 1.) Jan z Lipé († 23. 1. 1589)
- 1610–1620 Pertold Bohubud z Lipé († 1643)
- 1620–1626 nebo 1625 (?) Lev Burian Berka z Dubé (cca 1586/1590 – 26. března 1626)
- 1626–1644 Matyáš Ferdinand Berka z Dubé (1620/1621 – 20. 8. 1644 Jihlava)
- 1645 (10. 6.) – 1684 (2. 11.) Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617 – 2. 11. 1684 Horšovský Týn)
- 1685 (24. 3.) – 1689 Rudolf Vilém z Trauttmansdorffu († 1689)
- 1689 (30. 4.) – 1700 Heřman Jakub Czernin z Chudenic (25. 7. 1659 Vídeň – 8. 8. 1710 Praha)
- 1701 (10. 6.) – 1706 (24. 4.) František Antonín Berka z Dubé († 24. 4. 1706 Vídeň), v letech 1678–1704 působil jako vyslanec v zahraničí, naposledy v Benátkách[13]
- 1706–1708 Antonín Jan z Nostic-Rienecku (1652 – 30. 10. 1736)
- 1708 (24. 7.) – 1719 (25. 7.) Jan Václav z Gallasu († 25. 7. 1719)
- 1720 (20. 2.) – 1731 Jan Josef z Valdštejna (26. 6. 1684 – 22. 4. 1731)
- 1733 (17. 10.) – 1740 Štěpán Vilém Kinský (26. 12 1679 – 12. 3. 1749)[14]
- 1741 (5. 3.) – 1746 František Jindřich I. Šlik (28. 2. 1696 – 9. 1. 1766)
- 1747–1749 (1757?) František Leopold Buquoy (29. 11. 1703 Vídeň – 10. 10. 1767 Praha)
- 1759–1760 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (4. 3. 1700 Přehořov – 15. 3. 1760 Praha)
- 1760–1767 Karel Gotthard ze Schaffgotsche (27. 7. 1706 – 18. 12. 1780)
- 1768–1789 (19. 9.) František Adam ze Šternberka (20. 7. 1711 Vídeň – 19. 9. 1789 Žirovnice)
- 1791–1803 (28. 1.) August Antonín Josef z Lobkowicz (21. 9. 1729 Praha – 28. 1. 1803 Praha)
- 1803 (5. 5. ) – 1812 (20. 1.) Vojtěch Václav z Klebelsbergu (3. 11. 1738 Libořice – 20. 1. 1812 Praha)
- 1812 (23. 4.) – 1830 (16. 2.) Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (2. 9. 1764 Prčice – 17. 2. 1830 Praha)
- 1830 (5. 6.) – 1830 (27. 8.) František Josef z Vrtby († 27. 8. 1830)
- 1831 (17. 3.) – ? Kristián Kryštof Clam-Gallas (3. 9. 1771 – 21. 8. 1838), úřad zastával v době korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836[15]
- ?
- (určitě 1840 a 1847) Prokop Hartmann z Klarštejna (11. 8. 1787 – 21. 12. 1868 Praha)
- ?
- 1861–1863 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – poprvé
- 1863–1866 Karl Rothkirch-Panthen (2. 12. 1807 Falkenau – 31. 3. 1870 Praha)
- 1866–1867 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – podruhé
- 1867 Edmund Hartig (2. 11. 1812 Vídeň – 30. 3. 1883 San Remo)
- 1867–1870 Adolf z Auerspergu (21. 7. 1821 Vlašim – 5. 1. 1885 zámek Goldegg)
- 1870–1871 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – potřetí
- 1871–1872 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – poprvé
- 1872–1883 Karel Vilém z Auerspergu (1. 5. 1814 Praha – 4. 1. 1890 Praha)
- 1883–1907 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – podruhé
- 1907–1913 Ferdinand Jiří z Lobkowicz (26. 6. 1850 Dolní Beřkovice – 22. 4. 1926 Milán)
Odkazy
Reference
- ↑ a b c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395.
- ↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 87 a 91. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace.
- ↑ KONEČNÝ, Michal; MIKEŠ, Jan; RŮŽIČKA, Filip; VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017. 124 s. ISBN 978-80-87890-25-7. S. 9.
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 . genealogy.euweb.cz, rev. 2003-12-04 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
- ↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 678.
- ↑ a b SOMMER, Petr; TŘEŠTÍK, Dušan; ŽEMLIČKA, Josef, a kol. Přemyslovci. Budování českého státu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0. S. 570.
- ↑ Urkunden des Klosters Kamenz, hrsg. von Paul Pfotenhauer, Breslau 1881, str. 138, c. 175
- ↑ Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae (CDM) 12 (1391–1399), vydavatel Vincenc Brandl, Brünn: Verlag des Mährischen Landes-Ausschusses, 1890, c. 365, str. 331 (3. ledna 1397)
- ↑ Moravský zemský archiv v Brně – Cisterciáci Brno – 1424-IX-27. V roce 1421 byl Jindřich majitelem statku Templštejn. Srovnej Archiv český 3 (1844), str. 234
- ↑ Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91. se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.
- ↑ Archiv pražské metropolitní kapituly II: Katalog listin a listů z let 1420–1561, vyd. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha: Univerzita Karlova, 1986, c. 500, str. 175 a c. 526, str. 184
- ↑ Archiv pražské metropolitní kapituly II: Katalog listin a listů z let 1420–1561, vyd. Jaroslav Eršil a Jiří Pražák, Praha: Univerzita Karlova, 1986, c. 554, str. 193 a c. 585, str. 203 (1516-IX-25)
- ↑ KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175.
- ↑ V zastoupení císaře, s. 174
- ↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62
Literatura
- ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197, 225.
- PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: , 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
- RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 175.
- VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329, 395.
