Mychajlo Kocjubynskyj

V tomto článku se budeme věnovat tématu Mychajlo Kocjubynskyj, což je dnes velmi aktuální problém, který vyvolal hlubokou debatu v různých oblastech. Dlouhou dobu byl Mychajlo Kocjubynskyj zdrojem zájmu a studií kvůli jeho četným dopadům a dopadům na společnost. V tomto smyslu je klíčové analyzovat a uvažovat o Mychajlo Kocjubynskyj z různých perspektiv, abychom pochopili jeho skutečný rozsah a možné důsledky. V následujících několika řádcích prozkoumáme různé aspekty Mychajlo Kocjubynskyj a pokusíme se nabídnout širokou a komplexní vizi tohoto složitého a fascinujícího tématu.

Mychajlo Mychajlovyč Kocjubynskyj
Narození5.jul. / 17. září 1864greg.
Vinnycja
Úmrtí12.jul. / 25. dubna 1913greg. (ve věku 48 let)
Černihiv
Příčina úmrtísrdeční vady
Místo pohřbeníČernihiv
PseudonymЗахар Козуб
Povolánídramatik, scenárista a spisovatel
Tématavinařství a ukrajinská literatura
Manžel(ka)Vira Ustymivna Kocjubynská
DětiJuryj Mychajlovyč Kocjubynskyj
Iryna Mychajlivna Koncjubynská
Roman Mychajlovyč Kocjubynskyj
PříbuzníChoma Mychajlovyč Kocjubynskyj (bratr)
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mychajlo Mychajlovyč Kocjubynskyj (ukrajinsky Михайло Михайлович Коцюбинський, 17. září 1864 Vinnycja – 25. dubna 1913 Černihiv) byl ukrajinský spisovatel a veřejný činitel.

Život

Byl synem úředníka, studoval kněžský seminář v Kamenci Podolském, z něhož byl vyloučen kvůli svým aktivitám v organizaci Narodnaja volja. Byl učitelem, novinovým redaktorem a od roku 1898 pracoval jako statistik na zemském úřadě v Černihivě.[1] Byl také členem komise pro boj s révokazem a působil ve vlastivědné společnosti Prosvita. Trpěl astmatem a tuberkulózou, léčil se na Capri, v roce 1911 odešel ze zaměstnání a žil z podpory vyplácené Nadací ukrajinské vědy a umění. Zemřel roku 1913 ve věku 48 let.

S manželkou Virou měl čtyři děti. Jeho syn Jurij Kocjubynskyj i zeť Vitalij Primakov byli bolševickými aktivisty a oba byli popraveni během Velké čistky.

Dílo

Jeho raná tvorba byla ovlivněna realismem, toto období vyvrcholilo knihou Fata morgana. Události revoluce ho inspirovaly k novelám On jde a Persona grata. Později se zaměřil na impresionistické a neoromantické texty s výraznou psychologickou introspekcí. Pod vlivem pobytu v karpatské vesnici Kryvorivňa vzniklo jeho nejznámější dílo Stíny zapomenutých předků, v němž baladický příběh lásky mezi potomky znesvářených rodů spojil s popisem archaického způsobu života místních Huculů i lyrickými popisy horské krajiny.[2]

Stíny zapomenutých předků zfilmoval v roce 1965 Sergej Paradžanov.[3] Režisér Timofej Levčuk natočil v roce 1970 životopisný film Rodina Kocjubynských. Kocjubynského životu jsou zasvěcena muzea v jeho rodném domě ve Vinnycji i v domech v Simeizu a Černihivu, kde pobýval. Byly po něm pojmenovány vesnice Kocjubynskoje a Mychajlo-Kocjubynskoje a Kocjubynského ulice v centru Kyjeva. Od roku 1981 je udělována Celoukrajinská literární cena Mychajla Kocjubynského.

Knihy v češtině

  • Z hlubin duše, E. Šolc, Telč 1910
  • Sen. Na skalnatém pobřeží, Bedřich Bělohlávek, Praha 1927
  • Fata morgana, Svoboda, Praha 1949
  • Povídky, Svoboda, Praha 1951
  • Dárek k svátku a jiné povídky, Mladá fronta, Praha 1964
  • Stíny zapomenutých předků, Vyšehrad, Praha 1988

Reference

  1. ↑ Nostalghia Dostupné online
  2. ↑ Proudy Dostupné online
  3. ↑ iLiteratura Dostupné online

Externí odkazy