Mlhovina Tarantule
Dnes je Mlhovina Tarantule tématem, které ve společnosti nadále vyvolává zájem a diskusi. Od svých počátků až po současnost zaujímá Mlhovina Tarantule významné místo v historii a ovlivňuje různé aspekty kultury, politiky, technologie a každodenního života. V průběhu let se stala tématem studia a úvah pro akademiky, výzkumníky a odborníky z různých oborů. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Mlhovina Tarantule, od jeho dopadu na společnost až po jeho možné důsledky pro budoucnost.
| Tarantule | |
|---|---|
 Fotografie ze Spitzerova vesmírného dalekohledu. | |
| Pozorovací údaje (Ekvinokcium J2000,0) | |
| Typ | emisní mlhovina |
| Objevitel | Nicolas Louis de Lacaille |
| Datum objevu | 1751 |
| Rektascenze | 05h 38m 42s[1] |
| Deklinace | -69°06′00″[1] |
| Souhvězdí | Mečoun (lat. Dorado) |
| Zdánlivá magnituda (V) | 8[2] |
| Úhlová velikost | 40'×25'[2] |
| Vzdálenost | 179 000[2] ly |
| Fyzikální charakteristiky | |
| Poloměr | ~500[3] ly |
| Označení v katalozích | |
| Jiná označení | NGC 2070, 30 Doradus[2] |
| (V) – měření provedena ve viditelném světle | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mlhovina Tarantule (známá také jako 30 Doradus, NGC 2070) je velmi velká, pouhým okem viditelná emisní mlhovina.[4] Nachází se v severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku, jde o nejjasnější objekt v této nepravidelné galaxii.[4] Název dostala podle svého vzhledu, připomíná pavouka – tarantuli. Nejprve byla kategorizována jako hvězda; že jde o mlhovinu, určil 5. prosince 1751 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille.[2]
Je součástí rozsáhlého komplexu ionizovaného vodíku o hmotnosti asi 800 000 M☉. Její skutečný rozměr je přibližně 1000 ly. Jde o tak rozsáhlý objekt, že pokud by se tato mlhovina nacházela od Sluneční soustavy stejně daleko jako známá Mlhovina v Orionu, pokrývala by na nebeské sféře oblast asi 30° (60 měsíčních úplňků).[3]
Vodík v mlhovině je ionizován horkými a mladými hvězdami a modrými veleobry v jejím jádru. Součástí mlhoviny je řada mladých hvězdokup, v mlhovině se také nachází nejaktivnější oblast překotného zrodu hvězd v celé Místní skupině galaxií.[4]
V roce 1987 na okraji hvězdokupy vzplála supernova SN 1987A – první blízká supernova pozorovaná moderní technikou.[4]
Hvězdokupa R136
V mlhovině Tarantule se, kromě mnoha jiných, také nachází velmi mladá hvězdokupa R136. V září roku 2001 v ní objevili astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová hvězdu, která byla v té době považována za nejtěžší známou ve vesmíru. Tato hvězda spektrální třídy O3 je jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38.
Pomocí spektrografu umístěném na Hubbleově vesmírném dalekohledu byly přesně změřeny parametry vzájemného oběhu obou složek této dvojhvězdy a z nich pak byla přesně určena jejich hmotnost. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M☉, její průměr je asi devětkrát větší než průměr Slunce (tj. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota 50 000 K. Slabší složkou této dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 K. Oběžná doba je tři dny a devět hodin.[5][6]
Reference
- ↑ a b SIMBAD Astronomical Database: Results for NGC 2070 . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e SEDS NGC Catalog Online: Results for NGC 2070 . . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b APOD. Astronomy Picture of the Day: The Tarantula Nebula . NASA, 2006-01-06 . Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d KLEZCEK, Josip. Velká encyklopedie vesmíru. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0906-X. S. 496.
- ↑ Instantní astronomické noviny, Nejtěžší známá hvězda . 2007-05-08 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28.
- ↑ The Astrophysical Journal; Massey, Penny, & Vukovich, R136 Massive Binaries . 2007-05-08. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Mlhovina Tarantule na Wikimedia Commons - Simbad – NGC 2070
