V současné době se Misenum stalo tématem velkého zájmu širokého spektra lidí po celém světě. Od svého vlivu na společnost až po vliv na každodenní život lidí je Misenum tématem, které vzbudilo velký zájem v různých oblastech. Odborníci v této oblasti i obyčejní lidé věnovali čas a úsilí pochopení a analýze Misenum a snažili se lépe porozumět jeho důležitosti a dopadu na různé aspekty života. V tomto článku prozkoumáme některé z nejdůležitějších aspektů souvisejících s Misenum s cílem nabídnout komplexní pohled na toto téma, které je dnes velmi důležité.
Misenum byl v antice název poloostrova a města na severním okraji Neapolského zálivu, dnes součást obce Bacoli.
Ve východní části poloostrova je zátoka, která se nabízí jako chráněný přístav. Z počátku tento přístav patřil k městu Kýmé a byl roku 214 př. n. l. zničen Hannibalem. V roce 39 př. n. l. zde byla podepsána smlouva mezi trumviry (Octavián, pozdější Augustus, Marcus Antonius a Marcus Aemilius Lepidus) a Sextem Pompeiem. Smlouva, která trvala jen krátce, zajišťovala Pompeiovi jako mocenskou základnu Sardinii, Korsiku, Sicíli a Peloponés, Pompeius se zavázal, že nebude ohrožovat zásobování Říma obilím.
Ve 30. letech př. n. l. nechal Octavián přístav rozšířit a stal se hlavní základnou pro boje proti Antoniovi a Kleopatře. Za císařství zde byla umístěna classis praetoria Misenensis, nejsilnější z římské válečné flotily. Nejznámějším velitelem byl Plinius starší, který zahynul v roce 79 n. l. při erupci Vesuvu. Jeho synovec Plinius mladší se ve městě nacházel v době katastrofy se svou matkou a katastrofu popsal ve svých listech historikovi Tacitovi.
Největší dochovanou pamětihodností města je 70×30 m velká cisterna (piscina mirabilis), do níž ústil akvadukt Aqua Augusta, zásobující vodou zdejší flotilu.
Zbytky antických přístavních zařízení byly v roce 915 n. l. definitivně zničeny při nájezdu Saracénů.