Milena Lamarová je téma, které v posledních letech vzbudilo velký zájem, protože jeho dopad pokrývá různé oblasti společnosti. Od doby, kdy se objevil, se stal tématem debat, výzkumu a úvah, generuje protichůdné názory a obohacuje znalosti kolem něj. V tomto článku se ponoříme do různých aspektů kolem Milena Lamarová a prozkoumáme jeho historii, vývoj a dopad dnes. Budeme analyzovat různé pohledy, důkazy a argumenty, abychom plně porozuměli tomuto fenoménu, který upoutal pozornost tolika lidí po celém světě.
PhDr. Milena Lamarová | |
---|---|
Narození | 4. listopadu 1930 Praha |
Úmrtí | 30. ledna 2006 (ve věku 75 let) Praha |
Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | historička a teoretička umění a designu, muzejní kurátorka |
Ocenění | 2006 Czech Grand Design |
Choť | Jiří Kalousek |
Děti | 2 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Milena Lamarová (4. listopadu 1930 Praha – 30. ledna 2006) byla česká historička a teoretička umění, také redaktorka a publicistka se specializací na moderní a současné umění, průmyslový design, kulturu bydlení a odívání.
Studovala anglistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, dále učitelství (aprobace tělesná výchova) na pedagogické fakultě, kde absolvovala v roce 1957. V letech 1960–1965 byla zaměstnána jako redaktorka v Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK), kde se již profilovala její specializace. V letech 1968–1970 absolvovala master program studia dějin a teorie architektury na Royal College of Art v Londýně (titul MA /Master of Arts). Studium a následné zaměstnání v Uměleckoprůmyslovém muzeu získala díky dr. Jiřímu Šetlíkovi a s podporou tehdejšího ministra kultury Miroslava Galušky.[1]
Do tištěných médií vstoupila jako autorka již během studií roku 1952 krátkými zprávami, články a reportážemi ze sportu (Československý sport, Stadion, Obrana lidu).[2] Sportu holdovala po celý život, zejména sjezdovému lyžování; stal se také hlavní příčinou jejího úmrtí.
Stála u zrodu časopisu Umění a řemesla, v němž dělala redaktorku v letech 1965–1966, v letech 1966–1970 byla redaktorkou časopisu Výtvarná práce a v letech 1968–1969 šéfredaktorkou revue Czech Industrial Design. Roku 1970 nastoupila jako kurátorka do Uměleckoprůmyslového muzea, v němž spoluzakládala oddělení moderního umění a pracovala tam téměř 36 let (v posledních letech externě).
Patřila k průkopníkům, kteří prosadili průmyslový design mezi disciplíny teorie umění, a také k nejproduktivnějším spisovatelkám svého oboru. Její bibliografie čítá kolem 130 knih či katalogů výstav a několik set časopiseckých statí a novinových článků. Několik publikací bylo prostřednictvím nakladatelství ARTIA nebo zahraničních vydavatelů vydáno v cizojazyčných mutacích, další byly vydány pouze v cizích verzích..
Její profese ani dílo dosud nebyly souborně zhodnoceny, svědčí o tom například pahýl hesla v Bibliografii českých zemí.[3]