V dnešním světě se Mezőkövesd stalo tématem velkého významu a zájmu širokého spektra společnosti. Ať už kvůli svému dopadu na každodenní životy lidí, jeho vlivu na globální ekonomiku nebo jeho roli ve vývoji technologií, Mezőkövesd je tématem, které nadále vyvolává diskuse a analýzy v různých oblastech. V tomto článku do hloubky prozkoumáme různé aspekty a perspektivy Mezőkövesd s cílem poskytnout komplexní a aktualizovaný pohled na toto téma, které je dnes tak aktuální.
Mezőkövésd | |
---|---|
![]() Letecký pohled na Mezőkövesd | |
Poloha | |
Souřadnice | 47°48′24″ s. š., 20°33′53″ v. d. |
Časové pásmo | +1 |
Stát | ![]() |
Župa | Borsod-Abaúj-Zemplén |
Okres | Mezőkövesd |
![]() ![]() Mezőkövésd | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 100,5 km² |
Počet obyvatel | 15 541 (2024)[1] |
Hustota zalidnění | 154,6 obyv./km² |
Správa | |
Status | Město |
Starosta | Fekete Zoltán |
Vznik | 1275 |
Oficiální web | www |
Telefonní předvolba | 49 |
PSČ | 3400 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mezőkövesd je město v severovýchodním Maďarsku v župě Borsod-Abaúj-Zemplén, těsně u hranic župy Szabolcs-Szatmár-Bereg. Nachází se asi 10 km jihovýchodně od Egeru a 50 km od Miskolce a je správním městem stejnojmenného okresu. Rozkládá se na jižním okraji regionu Bükk. Je považován za centrum regionu Matyóföld; místní lidové umění je od roku 2012 na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
V blízkosti dnešního města bylo odhaleno osídlení kultury s východní lineární keramikou.
Město existovalo již ve středověku. Souvislé osídlení tu vzniklo již po příchodu Maďarů do vlasti. Přesto zdroje z roku 1271 uvádí, že Mezőkövesd byl zcela opuštěn. Pravděpodobně slibně rozvíjející se středověkou osadu zničil tatarský vpád do Evropy o několik desetiletí dříve. Ve 13. století se jednalo o nejjižnější sídlo, které patřilo pod panství v Diósgyőru. Pravděpodobně již tehdy se jednalo o tzv. město s tržním právem (maďarsky mezőváros).
Biskup János Hunyadi a László Hédervári uzavřeli v Mezőkövesdu dne 28. března 1450 s husity mír, podle kterého si Jan Jiskra z Brandýsa mohl udržet hornická města v horních Uhrách (dnes na Slovensku).
V 16. století bylo pustošeno během tureckých nájezdů. Turci jej obsadili již roku 1544. Celkem dvakrát bylo zničeno; po roce 1552 a potom v roce 1596. Po bitvě u Mezőkeresztese bylo nějakou dobu opuštěné. Obnova se uskutečnila až ve století sedmnáctém. Roku 1748 se město a jeho obyvatelé zbavili feudálních povinností. V době zrušení poddanství se v okolí města nenacházely žádné velké statky.
V roce 1860 sem byla zavedena železnice. Díky ní získalo město napojení na Budapešť a Miskolc.
Roku 1939 byl nalezen termální pramen při průzkumném hledání ropy. Později zde vzniklo i termální koupaliště. Místní léčivá voda obsahuje také síru a tak zde vznikly sirné lázně. Na začátku druhé světové války zde žilo 21 000 lidí, což je rekordní počet v historii města.
Do druhé světové války žilo v Mezőkövesdu i několik set Židů.
Po skončení konfliktu došlo k panelové výstavbě především ve východní části města. Více než polovina ze sedmi tisíc bytů, která v Mezőkövesdu stojí, vznikla po válce.
V roce 2018 zde žilo 16 107 obyvatel. Mezőkövesd je čtvrtým nejlidnatějším městem župy Borsod-Abaúj-Zemplén.
V Mezőkövesdu stojí zemědělské muzeum. Také se zde nachází muzeum regionu Matyóföld (Matyó Múzeum) a galerie Štěpána Takácse (Takács István).
Místní kostel je zasvěcen sv. Ladislavovi (maďarsky Szent László-templom). Doplňuje jej i socha panovníka. Dále se na jihozápadním okraji města nachází kostel Srdce Ježíšova s přilehlým parkem Kavicsos a jezerem.
V historickém jádru města jsou dochovány domy z 19. století.
Oblíbenou destinací jsou místní lázně Zsory.[2]
Kromě již zmíněné železniční trati, která městem prochází západo-východním směrem, vede přes Mezőkövesd také silnice celostátního významu č. 3, která jej obchází po obchvatu na severní straně města.
Místní fotbalový tým nese název Mezőkövesd-Zsóry.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mezőkövesd na anglické Wikipedii.