V dnešní době je Metoděj Jan Zavoral široce diskutovaným tématem po celém světě. Od svého vlivu na společnost až po vliv na populární kulturu, Metoděj Jan Zavoral upoutal pozornost milionů lidí. V průběhu historie byl Metoděj Jan Zavoral předmětem debat, výzkumu a analýz v různých oblastech. Jeho význam přesáhl hranice a vyvolal rostoucí zájem o jeho studium. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Metoděj Jan Zavoral a jeho dopad na moderní svět. Od jeho vzniku až po jeho vývoj se tento článek bude zabývat různými aspekty Metoděj Jan Zavoral a jeho vlivem na dnešní společnost.
Metoděj Jan Zavoral | |
---|---|
![]() | |
Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
Ve funkci: 1918 – 1920 | |
Senátor Národního shromáždění ČSR | |
Ve funkci: 1920 – 1925 | |
68. opat strahovský | |
Ve funkci: 1906 – 1942 | |
Předchůdce | Zikmund Antonín Starý |
Nástupce | Bohuslav Stanislav Jarolímek |
Stranická příslušnost | |
Členství | ČSL |
Narození | 28. srpna 1862 Neveklov ![]() |
Úmrtí | 26. června 1942 (ve věku 79 let) Praha ![]() |
Alma mater | Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy |
Profese | katolický kněz, spisovatel, překladatel, politik a literární kritik |
Náboženství | katolická církev |
Commons | Metoděj Jan Zavoral |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Metoděj Jan Zavoral OPraem, též Metoděj Zavoral, Methoděj Zavoral, či Method Zavoral, (28. srpna 1862 Neveklov[1] – 26. června 1942 Praha[2])[3] ,byl český římskokatolický kněz, opat premonstrátského kláštera v Praze na Strahově, československý politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Následně byl senátorem Národního shromáždění ČSR.
Původně kaplan v Jihlavě, v letech 1906–1942 byl opatem Strahovského kláštera v Praze.
V letech 1918–1920 zasedal za lidovce v Revolučním národním shromáždění.[4][5] V parlamentu obhajoval zájmy katolické církve a odmítal vytlačování katolicismu z nové republiky.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. V senátu zasedal do roku 1925.[7]
V roce 1924 se vzdal politické práce v lidové straně v důsledku tlaku papeže Pia XI., který zakazoval kněžím politickou aktivitu.[8] V roce 1938 organizoval pohřeb Karla Čapka, jehož byl osobním přítelem.[9] Byl spoluzakladatelem a předsedou Československo-rumunské společnosti.[10]