Matteo Maria Boiardo

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Matteo Maria Boiardo, analyzujeme jeho dopad na společnost a jeho relevanci dnes. Od svých počátků až po dnešní vývoj byl Matteo Maria Boiardo předmětem studia a debat v různých oblastech, což vyvolalo rostoucí zájem ze strany akademiků, profesionálů a nadšenců. Prostřednictvím hlubokého a podrobného pohledu prozkoumáme různé aspekty související s Matteo Maria Boiardo, jeho vliv na populární kulturu, jeho roli v technologickém rozvoji a jeho význam v globálním panoramatu. Podobně se budeme zabývat různými pohledy a názory na Matteo Maria Boiardo s cílem nabídnout komplexní a kompletní vizi tohoto vzrušujícího tématu.

Matteo Maria Boiardo
Narození1441
Scandiano
Úmrtí19. prosince 1494 (ve věku 52–53 let) nebo 28. prosince 1494 (ve věku 52–53 let)
Reggio Emilia
Povoláníbásník a spisovatel
Žánrsonet a kancóna
Významná dílaOrlando Innamorato
Manžel(ka)Taddea Gonzaga
DětiCamillo Boiardo
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Matteo Maria Boiardo, (asi 1441, Scandiano, provincie Reggio Emilia – 19. prosince 1494, Reggio nell'Emilia) byl italský renesanční básník.[1]

Život

Pocházel ze šlechtického rodu, jeho rodiči byli Giovanni di Feltrino a Lucia Strozziová. Vystudoval univerzitu ve Ferraře, kde získal doktorát práva a filosofie. Roku 1470 zdědil rodové panství. Roku 1472 se oženil s Taddeou Gonzagovou, dcerou hraběte z Novellary. Brzy na to vstoupil do služeb ferrarského vévody Ercola d'Este jako diplomat a vysoký úředník. Ve službách rodu d'Este setrval až do konce života a zemřel jako úspěšný místodržitel Reggia.

Většinu svých literárních prací psal Boiardo pro potěchu ferrarského vévody a jeho dvora. Nejznámějším dílem je Orlando Innamorato (Zamilovaný Roland) velký milostný rytířský román. Dále je Boiardo autorem básnických adaptací antických autorů, komedie Timone a několika sbírek milostných básní

Dílo

Ilustrace k Zamilovanému Rolandovi z roku 1495.
  • Carmina de laudibus Estensium (1463-1464, Chvalozpěvy na rod Este), patnáct latinských básní.
  • Pastoraila (1463-1364), deset eklog inspirovaných Vergiliovými Zpěvy pastýřskými, latinsky.
  • Epigrammata (1476), latinský spis oslavující vítězství vévody Ercola nad jeho bratrancem.
  • Amorum libri tres (1476, Tři knihy lásek), sbírka milostné poezie napsaná v letech 1469 až 1476. Obsahuje 180 básní, inspirovaných jeho vzplanutím k osmnáctileté šlechtičně Antonnii Caprarové. V každé knize je vždy 50 sonetů a 10 skladeb jiného žánru (zejména kancón). Jedná se o nejlepší lyrický cyklus 15. století. V první knize je láska příslibem štěstí, v druhé na ní dopadá stín žárlivosti, ve třetí je vylíčen její hořký konec[1]
  • Cyropedia (1476-1481, Kýrova výprava), italská verze Xenofónova spisu Anabasis.
  • Ecloghe (1483, Eklogy), básně napsané pod vlivem nešťastné lásky k Antonii.
  • Orlando Innamorato (1483–1495, Zamilovaný Roland), nedokončený rytířský román o marné lásce rytíře Rolanda ke krásné Angelice. Boiaardo začal psát epos roku 1476, roku 1483 vyšly první dvě knihy, třetí nedokončená kniha obsahuje jen 9 zpěvů. V eposu autor spojil pověstí o Karlu Velikém (chansons de geste) s bretonským cyklem, který do vyprávění přinesl fantastické a zázračné prvky a kurtoazní motivy V letech 1505–1521 dopsal k eposu tři knihy Niccolò degli Agostini a roku 1518 jednu knihu Raffaelo da Verona. Roku 1530 přepracoval Francesco Berni epos do toskánštiny. Nejvýznamnějším pokračováním je epos Orlando Furioso (1516–1532, Zuřivý Roland) od Ludovica Ariosta.[2]
  • Timone (1491, vydáno 1500, Timón), rozpracování jednoho Lúkianova dialogu v komedii v tercínách.

Adaptace

Česká vydání

Z Boiardova dála vyšly česky pouze ukázky ve výborech Italská renesanční lyrika (Praha: SNKLHU 1954 a Navštívení krásy (Praha: Mladá fronta, 1964).[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c PELÁN, Jiří, a kol. Slovník italských spisovatelů. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 751 s. ISBN 80-7277-180-9. S. 187–189. Dále jen Pelán. 
  2. ↑ Pelán, s. 113, 171–172, 607.
  3. ↑ Antonio Vivaldi: Orlando Finto Pazzo . Opéra Baroque . Dostupné online. (francouzsky) 

Externí odkazy