V dnešním světě se Marmarošská župa (Československo) stal tématem velkého významu a zájmu široké škály lidí. Od odborníků v oboru až po širokou veřejnost nelze význam Marmarošská župa (Československo) podceňovat. V průběhu let byl Marmarošská župa (Československo) předmětem debat, výzkumu a analýz v mnoha kontextech, což odráží jeho významný dopad v různých oblastech společnosti. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty Marmarošská župa (Československo) a jeho vliv v dnešním světě, prozkoumáme jeho význam, vývoj a důsledky, které má pro současnost a budoucnost.
Marmarošská župa | |
---|---|
Území | |
Sídlo župy | Velký Bočkov (1920–?) Slatinské Doly (?–?) Velký Bočkov (?–?) Sevluš (?–1926) |
Země | Podkarpatská Rus |
Stát | ![]() |
Zeměpisné souřadnice | 48°10′ s. š., 23°21′ v. d. |
Vznik | červenec 1920[1] |
Zánik | 1. července 1926[2] |
Základní informace | |
Rozloha | 6 037 km²[3] |
Počet obyvatel | 254 324 (1921)[3] |
Hustota zalidnění | 42,1 obyv./km² |
Počet okresů | 5 (1924) |
![]() Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Marmarošská župa (někdy též Velkosevljušská župa) byla jedna ze žup, jednotek územní správy na Podkarpatské Rusi v rámci prvorepublikového Československa. Byla vytvořena převážně vydělením z uherské Marmarošské župy. Existovala v letech 1920–1926, původně měla rozlohu 3 758 km², po roce 1921 pak 6 037 km². Její správním centrum měl být Chust, úřady však prozatímně sídlily postupně v obcích Velký Bočkov, Slatinské Doly a Sevluš.
Když československá armáda obsadila v první polovině roku 1919 většinu Podkarpatské Rusi, byla dne 6. června 1919, kvůli konsolidaci poměrů na tomto území během odchodu maďarských komunistických a rumunských jednotek, neoficiálně vyhlášena vojenská diktatura pod velením francouzského generála v československých službách Edmonda Hennocquea. Podkarpatská Rus byla postupně rozčleněna na čtyři župy, které vycházely z administrativních celků vytvořených zde Uherskem. Jedním z těchto celků byla i Marmarošská župa, která vznikla ze severní části původní uherské Marmarošské župy. Jižní část československé župy nadále ovládalo rumunské vojsko, které se stáhlo až v létě 1920.[4] Župní úřad začal fungovat v červenci 1920.[1] Při reorganizaci podkarpatoruských žup v roce 1921 získala Marmarošská župa nejen část území zrušené Mukačevské župy, ale i oblast původně patřící do Berežské župy.
V čele župy měl stát vládou jmenovaný župan, došlo však pouze k jmenování dočasného správce župy.[5] Původní sídlo uherské župy, město Marmarošská Sihoť, připadla Rumunsku, takže bylo potřeba zřídit nové správní centrum. Župní úřad proto prozatímně sídlil postupně v obcích Velký Bočkov (1920–?), Slatinské Doly (?–?), opět Velký Bočkov (?–?) a Sevluš (?–1926).[6] Definitivním sídlem župy se měl stát Chust.[7]
Marmarošská župa existovala do 30. června 1926. K 1. červenci 1926 byly všechny župy na Podkarpatské Rusi sloučeny v jedinou, Podkarpatoruskou župu.[2][5]
Marmarošská župa se nacházela na východě Podkarpatské Rusi, v okolí řek Tisy, Terebly a Teresvy. Tvořila nejvýchodnější část první Československé republiky a ze tří stran hraničila s jinými státy: na severu a východě s Polskem, na jihu s Rumunskem a na jihozápadě s Maďarskem. Pouze na západě sousedila s československou berežskou župou (do roku 1921 též s Mukačevskou župou).[8]
Před reorganizací v roce 1921 se Marmarošská župa členila na čtyři slúžňovské okresy: Velký Bočkov, Rachov, Teresva a Ťačovo. Kvůli reorganizaci žup v roce 1921 a následnému slučování okresů se situace měnila, a nakonec byla Marmarošská župa tvořena šesti slúžňovskými okresy (Chust, Rachov, Sevluš, Teresva, Ťačovo a Volové).[1][9]