V tomto článku prozkoumáme téma Velký Bočkov do hloubky, analyzujeme jeho různé aspekty a jeho relevanci dnes. Velký Bočkov je téma, které zaujalo pozornost odborníků i společnosti obecně, vyvolává vášnivé debaty a vzbuzuje velký zájem. V tomto článku budeme zkoumat jeho dopad v různých oblastech, jeho důsledky na globální a místní úrovni, stejně jako možná řešení a výzvy, které přináší. S kritickým a reflexivním pohledem se snažíme poskytnout komplexní vizi Velký Bočkov a nabídnout našim čtenářům informovaný a obohacující pohled na toto aktuální téma.
Velký Bočkov Великий Бичків (Velykyj Byčkiv) | |
---|---|
Hlavní ulice | |
Poloha | |
Souřadnice | 47°58′ s. š., 24°0′54″ v. d. |
Nadmořská výška | 307 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+2 |
Stát | ![]() |
Oblast | Zakarpatská |
Okres | Rachov |
![]() ![]() Velký Bočkov | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 52,35 km² |
Počet obyvatel | 9 423 |
Hustota zalidnění | 180 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
Adresa obecního úřadu | вул. Грушевського 108 90615 смт. Великий Бичків |
Telefonní předvolba | 3131 |
PSČ | 90615 |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Velký Bočkov (ukrajinsky Великий Бичків, Velykyj Byčkiv, maďarsky Nagybocskó, rumunsky Bocicoiu Mare, slovensky Veľký Bočkov) je městys (ukrajinsky selyšče) v okrese Rachov Zakarpatské oblasti na Ukrajině. V roce 2025 měl 9367 obyvatel.[1] Je zde centrum velkobočkovské venkovské komunity.
Městys leží na pravém břehu Tisy, která zde tvoří hranici s Rumunskem. Na protějším (levém) břehu této řeky se nachází rumunská obec Bocicoiu Mare.
První písemná zmínka o městě pochází z roku 1358. Původně tvořilo jednu obec s dnešním rumunským sídlem Bocicoiu Mare, který se nachází na protějším břehu řeky Tisa. V minulosti městys patřil Rakousku-Uhersku, od jeho rozpadu v roce 1918[2] až do roku 1938 bylo součástí Československa.
Při sčítání lidu, provedeném dne 1. prosince 1930, zde žilo 6707 obyvatel, z toho 272 Čechů a Slováků, 4363 Rusínů, 30 Němců, 571 Maďarů, 1253 Židů, 10 občanů jiných národností a 208 cizinců.[3]
Podle návrhů J. A. Bati popsaných v jeho knize z roku 1937 Budujme stát pro 40 000 000 lidí zde měla končit hraničním přechodem do Rumunska československá dálniční magistrála z Chebu.
21. března 1939 odtud odešel poslední oddíl ustupujících československých vojáků, bránících do té doby Bočkov, do Rumunska. Šlo o poslední československé vojáky na Podkarpatské Rusi. V roce 1944 bylo město s okolím připojeno k Ukrajinské SSR, od roku 1947 mělo status sídlo městského typu (SMT).
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Великий Бичків na ukrajinské Wikipedii a Великобичківська селищна громада na ukrajinské Wikipedii.