Marija Gimbutasová
V dnešním světě je Marija Gimbutasová tématem neustálých diskusí a kontroverzí. Ať už jde o politiku, technologii, kulturu nebo společnost, Marija Gimbutasová upoutal pozornost lidí všech věkových kategorií a prostředí. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Marija Gimbutasová a analyzujeme jeho dopad na naše životy. Od nejnovějších vědeckých pokroků až po názory odborníků v oboru se budeme snažit toto téma osvětlit a poskytnout našim čtenářům úplný a obohacující přehled. Doufáme, že prostřednictvím rozhovorů, výzkumu a konkrétních příkladů objasníme Marija Gimbutasová a pomůžeme našim čtenářům lépe porozumět jeho významu v dnešním světě.
| Marija Gimbutasová | |
|---|---|
 Marija Gimbutasová (1993) | |
| Rodné jméno | Marija Birutė Alseikaitė |
| Narození | 23. ledna 1921 Vilnius |
| Úmrtí | 2. února 1994 (ve věku 73 let) Los Angeles,  USA |
| Místo pohřbení | Petrašiūnai Cemetery |
| Alma mater | Univerzita Vytautase Velkého Vilniuská univerzita |
| Povolání | antropoložka, archeoložka, prehistorička, vysokoškolská učitelka, historička a etnoložka |
| Zaměstnavatelé | Univerzita Vytautase Velkého Harvardova univerzita Kalifornská univerzita v Los Angeles |
| Ocenění | Knižní cena Anisfieldové Wolfové (1993) |
| Choť | Jurgis Gimbutas[1] |
| Rodiče | Danielius Alseika a Veronika Alseikienė |
| Funkce | profesorka |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Marija Gimbutasová, litevsky Marija Gimbutienė, rodným jménem Marija Birutė Alseikaitė (23. ledna 1921, Vilnius – 2. února 1994, Los Angeles) byla litevsko-americká archeoložka známá svými výzkumy z neolitu a doby bronzové.
Roku 1950 též formulovala tzv. kurganovou hypotézu, tedy hypotézu, že lidé tzv. kurganské kultury v pontské stepi hovořili společným indoevropským prajazykem a byli jádrem indoevropské civilizace. Hypotéza je ve vědeckých kruzích přijímána, naopak odpor v nich vzbudila „bachofenovská“ hypotéza o tom, že v raných předindoevropských komunitách v Evropě vládl matriarchát, kterou Gimbutasová rozvíjela ve svých pozdních pracích (The Goddesses and Gods of Old Europe, The Language of the Goddess, The Civilization of the Goddess). Tato teze nicméně měla velký vliv na feminismus druhé vlny („hnutí bohyně“) a novopohanství. V této fázi své tvorby úzce spolupracovala s jungiánem Josephem Campbellem.
Reference
- ↑ Catalog of the German National Library. Dostupné online. .
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Marija Gimbutasová na Wikimedia Commons - Nekrolog v New York Times
- Nekrolog v deníku Independent
- Heslo v Enciclopedia delle donne (italsky)
