Marie-Christine Barraultová

V tomto článku prozkoumáme fascinující svět Marie-Christine Barraultová a zaměříme se na jeho původ, vliv a význam dnes. Od svých počátků až po vývoj v průběhu času vzbudil Marie-Christine Barraultová nebývalý zájem o různé oblasti znalostí. Prostřednictvím pečlivého a podrobného přístupu analyzujeme různé aspekty Marie-Christine Barraultová a nabídneme našim čtenářům kompletní a obohacující vizi tohoto vzrušujícího tématu. Dále budeme zkoumat jeho dopad na společnost, populární kulturu a každodenní život, přičemž zdůrazníme jeho důležitost a relevanci v současném světě. Připravte se ponořit se do vzrušující cesty po mnoha aspektech Marie-Christine Barraultová!

Marie-Christine Barraultová
Marie-Christine Barraultová (2013)
Marie-Christine Barraultová (2013)
Narození21. března 1944 (81 let)
8. pařížský obvod
Alma materNárodní vyšší konzervatoř dramatického umění
Simonův kurz
Francouzské lyceum Charlese de Gaulla
ChoťDaniel Toscan du Plantier (1965–1978)
Roger Vadim (1990–2000)
DětiDavid Toscan du Plantier
PříbuzníJean-Louis Barrault (neteř)
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Marie-Christine Barraultová (* 21. března 1944 Paříž) je francouzská herečka.

Pochází z umělecké rodiny, jejím strýcem byl Jean-Louis Barrault. Vystudovala Conservatoire national supérieur d'art dramatique. V roce 1965 debutovala v Théâtre de la Commune ve hře Maxe Frische Andorra. V roce 1969 ji Éric Rohmer obsadil do snímku Moje noc s Maud, od té doby natočila více než sto filmů.[1] Byla partnerkou Pierra Richarda v komedii Roztržitý. Za ztvárnění Marthe v romantickém filmu Bratranec a sestřenice byla nominována na cenu Oscar za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli.[2] Jako královna Guinevere účinkovala v Rohmerově filmu Percival Galský a zhostila se hlavní ženské role ve válečném dramatu André Delvauxe Žena mezi psem a vlkem. Působila i v USA, kde ji Woody Allen obsadil do role Isobel ve filmu Vzpomínky na hvězdný prach a Robert Lieberman do role Marie ve snímku Stůl pro pět. Hrála také ve filmech Láska v Německu (režie Andrzej Wajda), Swannova láska (režie Volker Schlöndorff) a Ježíš z Montrealu (režie Denys Arcand). V televizním seriálu Marie Curie, une femme honorable ztvárnila titulní roli a získala za ni cenu 7 d'or. Na divadle se objevila v hrách Polední úděl (Paul Claudel), Trojská válka nebude (Jean Giraudoux) nebo Kokosový ořech (Marcel Achard). Věnovala se také dabingu a nahrávání audioknih.

Jejím prvním manželem byl producent Daniel Toscan du Plantier a druhým manželem režisér Roger Vadim.[3] Vydala autobiografickou knihu Ce long chemin pour arriver jusqu'à toi. Získala Řád čestné legie a ve městě Wasquehal je po ní pojmenováno kino.

Reference

  1. ↑ Le Figaro Dostupné online
  2. ↑ Radio-télévision belge de la Communauté française Dostupné online
  3. ↑ Allocine Dostupné online

Externí odkazy