V dnešním světě je Mao Ťin téma, které upoutalo pozornost velkého množství lidí. Ať už kvůli svému významu ve společnosti, jeho dopadu na populární kulturu nebo jeho významu v historii, Mao Ťin se stal tématem zájmu mnoha. V tomto článku prozkoumáme různé aspekty související s Mao Ťin, od jeho původu a vývoje až po jeho vliv v různých oblastech. Prostřednictvím podrobné a vyčerpávající analýzy se budeme snažit vnést světlo do tohoto tématu a poskytnout našim čtenářům jasný a komplexní pohled.
Mao Ťin | |
---|---|
Rodné jméno | Mao Feng-pao |
Jiná jména | Mao C’-ťiou |
Narození | 1599 Čchang-šu, Ťiang-su |
Úmrtí | 1659 |
Země | říše Ming |
Znám jako | nakladatel |
Děti | Mao I[1] |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Mao Ťin (čínsky pchin-jinem Máo Jìn, znaky zjednodušené 毛晋, tradiční 毛晉; 1599–1659), byl čínský nakladatel a spisovatel pozdně mingského a raně čchingského období.
Mao Ťinovo původní vlastní jméno bylo Mao Feng-pao (čínsky pchin-jinem Máo Fèngbāo, znaky zjednodušené 毛凤苞, tradiční 毛鳳苞), později změněno na Mao Ťin, zdvořilostní jméno C’-ťiou (čínsky pchin-jinem zǐjiǔ, znaky 子九) nebo C’-ťin (čínsky pchin-jinem zǐjìn, znaky zjednodušené 子晋, tradiční 子晉), pseudonymy Čchien-caj (čínsky pchin-jinem Qiánzài, znaky zjednodušené 潜在, tradiční 潛在), Jün-chu (čínsky pchin-jinem Yǐnhú, znaky zjednodušené 隐湖, tradiční 隱湖) a Tu-su ťü-š’ (čínsky pchin-jinem Dǔsù jūshì, znaky zjednodušené 笃素居士, tradiční 篤素居士).[2]
Mao Jin se narodil roku 1599, pocházel z okresu Čchang-šu (常熟, v provincii Ťiang-su). První knihu vydal už v osmnácti letech, k povolání nakladatele se obrátil po neúspěchu v provinčních úřednických zkouškách roku 1627. V následujících letech publikoval Třináct knih (soubor konfuciánské klasiky) s komentáři, soubor dějepisných prací Sedmnáct historií, antologie prózy, poezie a dramatu z chanské až mingské doby.[2]
Soustředil i významnou knihovnu, o 84 tisících ťüanů[3] (ťüan vzdáleně odpovídá svazku či kapitole, původně to byl svitek hedvábí), ve třech křídlech a devíti místnostech. Shromáždil v ní mnoho vzácných sungských a jüanských tisků a rukopisů, které vydával jako reprinty či faksimile. Zvlášť významný je jeho reprint sungského vydání slovníku Šuo-wen ťie-c’ z 2. století. Do knihovny zval ke konzultacím a studiu soudobé učence.[2]
Po zhroucení říše Ming a nástupu Čchingů jeho publikační činnost poklesla. Celkem vydal odhadem přes 800 titulů,[2] podle jiného odhadu přes 600 titulů vytištěných ze 100 tisíc dřevěných desek,[4] přičemž ve svém nakladatelství zaměstnával stovku lidí, včetně čtyř desítek řezbářů dřevěných tiskových desek a skupiny učenců připravujících knihy k vydání.[3]
Zemřel roku 1659.[2]