V dnešním světě se Městský hřbitov v Litoměřicích stal tématem rostoucího zájmu lidí všech věkových kategorií a prostředí. S pokrokem technologií a globalizací se Městský hřbitov v Litoměřicích stal referenčním bodem v každodenním životě mnoha lidí, který ovlivňuje vše od jejich rozhodnutí o spotřebě až po jejich způsob vztahu k ostatním. V průběhu historie byl Městský hřbitov v Litoměřicích předmětem debat a analýz, generujících nekonečné názory a perspektivy, které se snaží pochopit jeho dopad na společnost. V tomto článku prozkoumáme klíčové prvky, které dnes činí Městský hřbitov v Litoměřicích relevantním tématem, a také jeho vývoj v čase a jeho vliv na různé aspekty moderního života.
Městský hřbitov Litoměřice | |
---|---|
![]() Hrob Msgr. Augustina Fibigera | |
Lokalita | |
Stát | ![]() |
Kraj | Ústecký |
Okres | Litoměřice |
Obec | Litoměřice |
Zeměpisné souřadnice | 50°32′0,05″ s. š., 14°7′5,59″ v. d. |
Specifikace | |
Výstavba | 1790 |
Světitel | Ferdinand Kindermann |
Datum posvěcení | 1791 |
Odkazy | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Městský hřbitov v Litoměřicích je hlavní městský hřbitov v Litoměřicích. Nachází se na západním okraji města, v ulici Žernosecká, nedaleko řeky Labe.
Hřbitov byl zřízen v roce 1790 na velkém pozemku za městem jako nový městský hřbitov náhradou za rušená pohřebiště v centru města fungující od dob založení. Vysvětil jej roku 1791 biskup Ferdinand Kindermann. Založení bylo podníceno zákazem pohřbívání uprostřed sídel z roku 1784 vydaným císařem Josefem II.
Vstup tvoří později dostavěná neogotická brána s přilehlými přízemními budovami, které tvoří zázemí hřbitovní správy a obřadní síň. U zdí hřbitova jsou umístěny hrobky významných obyvatel města. V severovýchodní části hřbitova se nachází městský židovský hřbitov zřízený roku 1876. Na hřbitově jsou také lokality, kde se pohřbívalo během epidemií.
Roku 1836 byl na hřbitově pohřben básník Karel Hynek Mácha. Když po uzavření Mnichovské dohody hrozilo zabrání českého pohraničí, byly 1. října 1938 z iniciativy tehdejšího guvernéra Národní banky Československé Karla Engliše Máchovy tělesné ostatky exhumovány a převezeny z Litoměřic na Vyšehradský hřbitov do Prahy,[1] což mělo v dobové atmosféře silně manifestační vyznění.
Pohřbeni jsou zde také vojáci a legionáři bojující v první a druhé světové válce, stejně jako vojáci Rudé armády padlí při osvobozování Československa roku 1945. V těsné blízkosti hřbitova se nachází též krematorium Richard, které během druhé světové války sloužilo ke kremaci těl zemřelých vězňů z koncentračního tábora Terezín a nuceně pracujících dělníků z podzemní továrny Richard.
S odchodem téměř veškerého německého obyvatelstva města v rámci odsunu Sudetských Němců z Československa ve druhé polovině 40. let 20. století zůstalo mnoho hrobů německých rodin opuštěných a bez údržby.
V Litoměřicích se nenachází krematorium, ostatky zemřelých jsou zpopelňovány povětšinou v krematoriích v Ústí nad Labem či Mělníku (válečné krematorium Richard není užíváno).