V dnešním světě se Národní banka Československá stalo tématem velkého významu a zájmu široké veřejnosti. S rozvojem technologií a globalizací převzal Národní banka Československá zásadní roli v naší společnosti a ovlivnil různé aspekty každodenního života. Ať už v osobní, pracovní, sociální nebo politické sféře, Národní banka Československá prokázal svůj vliv a vyvolal nekonečné názory a diskuse. V tomto článku dále prozkoumáme význam Národní banka Československá a probereme jeho důsledky v různých kontextech.
Národní banka Československá | |
---|---|
Základní údaje | |
Právní forma | akciová společnost |
Datum založení | 1926 |
Datum zániku | 1950 |
Předchůdci | Bankovní úřad při ministerstvu financí Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze |
Nástupci | Národní banka pro Čechy a Moravu v Praze Státní banka československá |
Adresa sídla | Politických vězňů, Praha, Česko (Schebkův palác) |
Klíčoví lidé | Vilém Pospíšil Karel Engliš |
Charakteristika firmy | |
Oblast činnosti | finanční sektor |
Majitelé | Československo (33 %) Tomáš Garrigue Masaryk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Národní banka Československá byla v období 1926–1939 a v období 1945–1950 centrální bankou Československé republiky. Předchůdcem Národní banky Československé byl Bankovní úřad při ministerstvu financí. Národní banka Československá byla zřízena zákonem č. 347/1920 Sb., o akciové bance cedulové.
V období 1939–1945 byla banka přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu v Praze. Na Slovensku v tomto období existovala Slovenská národní banka.
Zákonem č. 31/1950 Sb., o Státní bance československé, byla Národní banka Československá zrušena a nahrazena Státní bankou československou.
Ustavujicí valná hromada Národní banky Československé (NBČS) se konala 26. března 1926 a rozhodla o vzniku banky k 1. dubnu 1926.[1] Šlo o akciovou společnost, na které se dvěma třetinami kapitálu podíleli soukromí investoři. Hlavním úkolem banky byla správa československé měny kryté zlatem.[1]
Zlaté rezervy NBČS na konci 30. let dosahovaly téměř 100 tun zlata.[2] Po okupaci Čech a Moravy v březnu 1939 byla NBČS nucena vydat příkazy k převodu svých zlatých rezerv uložených v Londýně ve prospěch účtu Německé říšské banky vedeného u Banky pro mezinárodní vypořádání v Basileji.[2]
K 31. březnu 1939 byla NBČS přejmenována na Národní banku pro Čechy a Moravu v Praze.